Dnes jsem se pobavil. A nasmál. Je kolem mne spousta lidí, kteří se baví se mnou. Je to až úsměvné, jak dělají všechno po mně. Když něco prohlásím, pokyvují hlavami. Vážně. A když pokyvuji hlavou já, tak se tváří vážně, jako by snad čekali, zda se z toho nestane vrtění, aby mohli vrtět. Občas zavrtím hlavou jen tak na zkoušku. Funguje to.
Peking. Už bychom tam měli být. Jsem lehce nervózní. Kdyby tenhle rychlovlak špatně brzdil, tak bychom taky mohli skončit v Tibetu. Tibet je sice nezpochybnitelnou součástí Číny, nemám ho ale rád. V té výšce se špatně dýchá. Taky tam špatně hoří cigarety. A vůbec, co mi je do Tibetu. Vždyť stihneme určitě zabrzdit.
Na chvíli jsem si zdřímnul. Zdálo se mi o zalepených ústech. Nemohl jsem mluvit. Také jsem měl svázané ruce. Kdosi ke mně přišel a zeptal se, zda bych chtěl něco říct. Kýval jsem hlavou na souhlas. Řekl mi, že budu-li říkat nesmysly, tak mi ústa znovu zalepí. Pořád jsem kýval hlavou. Když mi náplast sundal, stačil jsem říci jediné slovo. Proč. Hned poté mi ústa zase zalepili. Strašný sen. Ptal jsem se na to ostatních. Vrtěli hlavami.
Jsme v Pekingu. Nedá se tady dýchat. Ovšem s Tibetem se to nedá srovnat, tam nehoří ani cigarety. Rozvinuli přede mnou strašlivě dlouhý a rudý běhoun. Na druhém konci na mne čeká prezident. Usmívá se. Také se usmívám. V tom smogu ale úsměv vypadá jako škleb.
Tak jsem tady. Ptají se mne na celistvost. Úděsné slovo. Chvíli jsem nad jeho ošklivostí přemýšlel. Pojednou mi někdo poklepal na rameno. Prý jestli váhám, tak přihodí dva bagry a popřemýšlí nad přímou linkou do Prahy. Chvíli mi trvá, než si uvědomím, o čem je řeč. A ještě u vás otevřeme pobočku naší banku. Zní to úzkostně a nazlobeně. Okolí je napjaté. Rychle se otřepu. Jejich nezávislost neuznávám. My neuznáváme. My jsme Česká republika. Naše názorová integrita. Já jsem Česká republika. Mému okolí se uleví. Všichni se opět usmívají.
Jsou to náročné dny. Smogu k zalknutí. Snad proto na mne přichází opět dřímota. A sen. Opět mám zalepená ústa. Ruce mám ale volné. Sedím na jakémsi bagru. Chvíli nad tím přemýšlím. Nakonec si nechám ústa pro jistotu zalepená, nastartuji bagr a odjíždím. Ať si mé proč zodpoví sami.
Zítra ráno odlétáme. Pro jistotu jsem si nachystal trochu kritiky. Zkritizuji jim smog. Protože ve smogu, to je třeba říci, ve smogu se nedá dýchat…