Verner, v rudém obleku a s portrétem velkého Kim Ir-sena, nastupuje za fanfár ke své povinné jízdě.
Hned na úvod přichází famózní hladová pirueta, doprovázená ještě hladovějším a povinným potleskem obecenstva.
Z dokonalé arabesky na špicích se mění Verner nepochopitelným způsobem v rudou hvězdu.
Trojitý lutz s dvojitým flipem, provedený řádně korejsky lidově demokratickým způsobem, budí právem ovace, které ovšem záhy přecházejí v ticho, protože by mohly být podezřelé.
Při následném čtverném axelu předvádí Verner dokonalého panáka. Téměř to vypadá, že se mu nechce zpět na led. Když dopadá, obecenstvo a led tají dojetím.
Odvázaný Verner se rozjíždí a s nadšením nevědomky skáče poprvé v dějinách paterého odpíchnutého kimbergera.
Při doskoku si bohužel natrhne portrét velkého Kima.
Hrobové ticho, které vzápětí nastává, je přerušeno hysterickým smíchem všudypřítomného svědomí.
Verner se snaží zoufale vybruslit z děje.
Nepomáhá ani narychlo a sólo provedená spirála smrti.
Hudební doprovod končí.
Veliký Kim se zamračí: „Je mi z tebe zle, Vernere,“ praví, a mluví přitom za všechny…