„Ministerstva, chápeš to? Šest pro vás, dvanáct pro nás.“
„Co přihodíš?“
„Vliv, vliv na veškeré působnosti, v kterých je skryta moc. A k tomu opojení, zpitost nadvládou a nekončící pocit imunní blaženosti.“
„Opomenul jsi bohatství!“
„Peníze ponechme bokem, jsou sice produktem našich snů, ale ty budou proměněny ve skutečnost naším spojenectvím.“
„Za pouhou spolupráci?“
„Za… řekněme účelový svazek.“
„Pořád nevidím konce, druhou stranu berné mince.“
„Myslíš společnost? Tu není třeba vidět. Je pohlcena všedními záležitostmi a nevidí dál, než na své skromné živoření. Navíc, my tu nejsme od toho, abychom hledali kompromisy. Staráme se o sebe! Mezi naše obavy patří jen a pouze neustálý strach nad ztrátou dohledu nad správou věcí veřejných. Není v našem zájmu poskytnou více, než je nezbytně nutné. Společnost nesmí být příliš spokojená, aby se mohla z roupu zaobírat pohledem za naši plentu. Zároveň nesmí míra nespokojenosti přerůst mez, která strhává jejich zbabělost a rezignovanost na cestu odvahy a vůle pozdvihnout hřbet. Omez jejich naděje pěťákem stoupající životní úrovně navíc a získáš jejich obdiv. Sáhni však na jejich šedivou podstatu a z jejich nitra vyrazí tvá záhuba. Ne, druhou stranu berné mince neber v potaz, je prohnilá dějinami skrčenosti a očekáváními vedení za ruku.“
„Ale já přece nemohu, nemohu se vzdát dojmu, že se dostávám na scestí, z kterého není návratu.“
„Kam se vracet! Do těch ubohých chvil přešlapování před vytouženými branami absolutního vrcholu, do časů, kdy zpupné přání chtivosti po moci nebylo zpochybněno morálkou? Pche, morálka, to slovo, vymyšlené lidmi jako univerzální omluva pro vlastní neschopnost! Místo, abychom se drali vpřed a nebrali ohledy, protože na nás také žádné nejsou brány, ospravedlňujeme se etikou a mravy. Není pochyb, že na vrcholu mohou stanout jen ti, jenž se jich oprostili.“
„Přesvědčujete mne, ale přece jen ještě… váhám… tak přece budu jako vy… povýšený, sebejistý, bezchybný… co se to jenom potom ze mne stane?“
„Stanete se politikem, vážený pane, a poté si podáme ruce a budeme se usmívat. To abychom tento přerod stvrdili a ukázali tak všem, jakého se jim dostalo štěstí, že se objevil někdo beze strachu vzít nad sebe odpovědnost. Tedy na sebe, buďme na to připraveni. Ušlechtilost je totiž také jen relativní pojem…!!!“
Blog | Martin Rosocha