Reklama
 
Blog | Martin Rosocha

Sníh a Oceánie

Do školy to mám sedm set třicet dva kroků. Když natahuji krok, tak i méně. Dnes jsem je probrodil sněhem. Někdo by řekl sajrajtem...



Shodou okolností jsme měli probírat hned zrána Oceánii. Postával
jsem ve třídě a vzpomínal na Jamese Cooka. Když jsem byl ve věku sekundánů,
hltal jsem jeho příběhy v knize pana Patočky „Plachty objevují svět“. Záviděl
jsem Cookovi objev Tahiti a nikdy neodpustil domorodcům na Havaji jeho zabití v zátoce
Kealakekua. Vzpomínal jsem také na pana Heyerdahla a jeho statečnou cestu
s vorem Kon-Tiki, kterou jsem si maloval do sešitu. V tom kouzelném
věku třinácti let jsem se jmenoval honorárním konzulem Kiribati, pevně
rozhodnut se v dospělosti přestěhovat na ostrov Niue, který jsem považoval
za místo, kde se vynořím, pokud bych se měl provrtal středem modré planety.
Toužil jsem ochutnat chlebovník a být ověšený orchidejemi, podobně jako Paul
Gaugin…

Je to zvláštní, tohle všechno a víc mi blesklo hlavou, když jsem
se díval skrze okna na šedá mračna, z kterých se sypal sníh… Snad bych
měl brát spíše Arktidu, pomyslel jsem si, a díval se přitom na sekundány, kteří
mne pozorovali doposud nezkaženým, dychtivým pohledem vědění. "Jestlipak víte,
kde je „pupek světa?“ Te Pito o Te Henua, pojedeme na Velikonoční ostrov?" Pochybovačné
oči. "Na cestě se zastavíme u krále Tongy, Tupua, určitě nás pozve na „'otai“,
to je rozmělněný meloun s kokosovým mlékem." "Kdo to zaplatí," ozve se
nesměle ze zadních řad. "Zeptám se paní ředitelky," odpovídám, v zorném poli
stále zachytávaje sněžnou spoušť. "To by šlo?" ozývá se více hlasů. "Myslím, že
ano," tlumím ruch ve třídě. "Je třeba si naplánovat cestu, otevřete si atlasy…"  

    

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama