Mapě, která je slepá, oči neotevřete. A co Pákistán. Najdete vůbec Pákistán? Dnes tam při hranici s Afghánistánem zemřelo při bombovém útoku třicet pět lidí.
Jsou země s vysokou kulturou a nízkou civilizací a země s vyvinutou civilizací a zakrnělou kulturou.
Nevěřím. Možná bych věřil, kdybych pochopil arabský smysl pro věčnost. Věčnost bez začátku. Věčnost bez konce. Azal. Abajdí. A my někde mezi věčnostmi. Vymysleli jsme si pro tuto pozici čas a poté jej prodáváme jenom proto, abychom na konci zjistili, že jsme prodali to nejcennější. Ovšem, času máte dost. Zakreslete Pákistán.
V ovzduší, kde čas neuzrával a nespěl k žádnému rozhodnutí, kde život plynul pomalu a lehounce jako sen a kde se zdálo, že se nic neděje, že život neubíhá, že čas stojí.
Možná bych měl povídat o údolích Kašmíru, Karákoramu a Vachánském koridoru. A také o Čchokori, bájné Ká dvojce se špičkou u bohů.
Skutečnost ale překonala obraznost a nastal konec bájesloví.
Třicet pět mrtvých. Je příliš mnoho takových zpráv ve zprávách. A příliš mnoho takových zpráv otupí mysl, která poté přestává rozlišovat.
Cos viděl, je tvé (Arabské přísloví).
Tohle je příliš daleko na pochopení, i když na mapě jste Pákistán nalezli. Ukažte mi ještě, kde je spravedlnost. To jsme nebrali? Jistě. Spravedlnost nezná hranic, a nelze ji tedy nalézt. Slepá je nejenom mapa, ale také důvěřivost. Opravdu, rád bych, kdybyste nalezli na mapě spravedlnost. Myslím, že se skrývá v Severní Koreji, někde za kultem osobnosti. Ano, také spravedlnost je slepá. Ale Severní Koreu jste zakreslili správně; také ti z vás, kteří jste udělali malou tečku ve Švýcarsku. Tam spravedlnost vystudovala, i když pod jiným jménem. Maskovala se, aby nešla poznat.
Hmota zvítězila nad duchem a odhodila náboženské a mravní hodnoty na smetiště.
Nespěchejte, zakreslit chudobu není jednoduché. Ano, hranice chudoby. Pokud možno rozmáchle. Je to takový malý chyták. Kdo chudobu zakreslí správně, získá bonus.
Lidstvo žaslo nad vzrůstajícím světem a bylo zachváceno závratí z prostoru bez hranic.
Už jste hotovi? A chcete další bonus? Dobře, kde je Halabdža? Ne, nekřížkujte, už to opakuji dokolečka. I když by se tady jistě křížek hodil…
Objektivní relativno bere odůvodnění života, který se stává nepochopitelným.
Pět minut do konce. Ne, nemyslím toho mayského. Tohle je trochu jiné pojetí času.
Konec konců,čas je pouhý přelud – pouhé nic…
(text psaný kurzívou je vyňat z nádherných cestopisů, jež napsal Josef Aul)