Reklama
 
Blog | Martin Rosocha

Rovníková Guinea – druhá nejbohatší země světa

Kdyby si dnes zlínský rodák Tomáš Baťa vyhledal necelé dva stupně na sever od rovníku stejnojmenné město Bata, jistě by ho i v té největší fantazii pravděpodobně nenapadlo, že se bude nalézat v zemi, která je v paritě kupní síly po Lucembursku druhou nejbohatší zemí světa.

Také Albert Schweitzer ze svého Lambaréné v Gabonu stěží mohl tušit, že se necelých dvě stě kilometrů na sever nachází země, jenž přesáhla magickou hranici padesáti tisíc dolarů na osobou a rok v paritě kupní síly. „Jak je to možné,“ ptal by se jistě, obávaje se záchvatu malarické horečky.

 

Reklama

Španělské dědictví

 

V roce 1968, kdy se rovníková Guinea osamostatnila na Španělsku (mimochodem, Španělsko mělo v Africe minimum kolonií a k této dusné výspě přišlo v roce 1778, výměnou za postoupení svých držav v Jižní Americe Portugalsku), patřila suverénně k nejchudším částem celé subsaharské Afriky. Nebylo se čemu divit – španělská koloniální správa patřila k nejhorším. Důkazem budiž zajímavá poznámka – národ Fangů, násilně rozdělený mezi dvě koloniální velmoci, Španělsko a Francii (jí patřil Gabon), dokázal v Rovníkové Guinei učebnicově klopýtat v bídě, zatímco v Gabonu se dokázal vzepnout k jedněm z nejlepších ekonomických výsledků celé subsaharské Afriky.

Aby toho nebylo málo – Rovníková Guinea dostala do vínku ještě jeden hořký plod v podobě prezidenta Francisca Maciase Nguemy. Tento diktátor dokázal až do chvíle vojenského převratu v roce 1979 sprovodit z pevninské části Rovníkové Guiney –  Mbini, stejně jako z ostrova Bioko přes sto tisíc odpůrců svého režimu. Rovníková Guinea se po jeho hrůzovládě propadla na samé dno zoufalství – s renomé země, o které nemusíte vědět nic, pokud si tedy náhodou nemyslíte, že je jen pouhou tropickou fata morgánou.

Po vojenském převratu se k moci dostává další důležitá osoba – etnický Fang Teodoro Obiang Nguema Mbasogo, synovec dosavadního prezidenta (neváhaje s náležitou vojenskou průpravou získanou ve Španělsku svého strýce popravit).

 

Nguemova Guinea 

Obiang Nguema připouští formální přechod k civilní vládě. Proč formální? Ano, po uchopení moci propustil přes pět tisíc politických vězňů a vyhlásil amnestii pro uprchlíky, v roce 1996 dokonce povolil prezidentské volby s protikandidáty. Ponechal si však v rukou maličkost. Absolutní moc, podpořenou, slovy organizací sledujících lidská práva, brutální silou. Výsledek se dostavil – 99 % voličů neváhalo prezidenta podpořit. V New Yorku založená instituce Komise na ochranu novinářů zařazuje v v tomto roce Rovníkovou Guineu mezi pětici zemí s největší cenzurou, podle údajů Transparency International pro změnu Rovníková Guinea patří mezi deset nejvíce zkorumpovaných zemí. Opozice od voleb v roce 2002 (tam získal Nguema „pouhých“ 97 % hlasů) sleduje situaci pěkně z povzdálí, ze Španělska (případně se snaží Nguemu neúspěšně svrhnout, jako se tomu stalo minulý rok za pomoci syna železné lady Marka Thatchera, odsouzeného následně v Jižní Africe ke čtyřletému podmíněnému trestu a pokutě půl milionu dolarů).

Jak to tedy je? 

V osobě Nguemy se dostáváme k jádru statistického hraní si s čísly a k domnělému bohatství.

V roce 1996 byla poblíž ostrova Bioko objevena rozsáhlá naleziště ropy. Pro Nguemu znamenala výhru z říše snů. Ve chvíli se totiž na jeho zbídačenou zemi vrhají jako supi americké a francouzské společnosti, aby hodovaly na černém bohatství. Amerada Hess, pobřežní šelf Rio Muni, Exxon Mobil působí na největším ropném poli země Zafiro Field,Triton Energy z Dallasu a jeho ropná dobrodružství na poli Ceiba-1, ChevronTexaco drží práva na příští těžbu v hlubokých vodách. Francouzi kontrují trojblokem TotalFinaElf.

Rovníková Guinea je dnes třetím (po Nigérii a Angole) největším exportérem ropy z oblasti subsaharské Afriky. Denní těžba přesáhla 420 000 barelů a den (31. místo na světě). Na druhou stranu ověřené zásoby se při současném tempu těžby pole do pěti let vyčerpají.

Prezident Nguema, korupcí nasáklí úředníci a zahraniční společnosti si z toho hlavou nelámou. Inkasují totiž zisk, zbylých půl milionu Guinejců přežívá s méně než jedním dolarem na den.

Ne nadarmo je proto Rovníková Guinea až na 121. místě z 177 možných, co se jiného údaje týká, totiž Indexu lidského rozvoje.

 

Jedním z nejznámějších obyvatel Rovníkové Guiney je dnes plavec Eric “úhoř“ Moussambani, hrdina olympijských her ze Sydney. Možná si ještě vzpomínáte na jeho památnou větu, která ho napadla na obrátce stometrového závodu: „Doplavu vůbec?“ Tribuny ho tehdy mohutným řevem doprovodily k vytouženému cíli. Bude zajímavé sledovat, kam doplave jeho vlast.