Reklama
 
Blog | Martin Rosocha

Remis pana Bátory

V přítmí Strakovy akademie sedí osaměle dva pánové. „Kníže, jak tady tak rozmlouváme, pozapomněl jste docela na hru... Teď Vás budu matit, a matím,“ pronáší stoicky pevný hlas…

…a vskutku, neobyčejná pozice, která se objevuje na šachovnici, nemůže svádět k ničemu jinému.

„Znamenitá partie, kníže, bránil jste se udatně, připomínáte mi staré mistry,“ pronáší hlas uspokojeně. „Mat, nanejvýš můžete ještě představit dámu,“ dodává vzápětí.

Vtom se ozve druhý hlas: „Pane premiére, prosím, ráčil bych vás upozorniti na jednu skutečnost, kterou jste opominul. Tedy, že nejste na tahu. Rovněž ovšem musím podotknouti, že je tímto pro vás situace značně nemilá, ne-li přímo tristně zkázonosná. Pohleďte, au contraire, matím já vás.“

Reklama

A kníže skutečně přesunuje černou dámu, aby nemilosrdně matil. „Komické, rovněž můžete nastavit ještě dámu, brániti vám zajisté nebudu,“ praví kníže, vydechuje spokojeně z dýmky.

„Nemilá věc, kníže, nemilá, trvám ale na svém matu,“ ozve se premiér neklidně, navraceje figury do svého matu.

Kníže se zamračí. „Jdete mi poněkud na nervy. Já snad na řešení naší pře zavolám Bátoru!“

„Bátoru?“

„Ba, Bátora si jistě bude věděti rady!“ praví šibalsky kníže, cinkaje příručním zvonečkem.

Bátora se zjeví okamžitě, přímo jako by v místnosti již byl.

 „Bátoro, hleďte na naši nemilou situaci, nevíme, kdo ráčí býti na tahu. Kdo jím je, ten matí. Třeba nám vašeho neotřelého pohledu a jasného řešení. Nuže?“  Kníže vybízí Bátoru, aby nahlédl na šachovnici.

„Je to remis,“ odvětí Bátora okamžitě.

„Jakže?“ praví kníže i premiér takřka současně.

 „Nemožné, někdo táhnout musí, čímž tedy někdo musí také vyhrát,“ dodá zvýšeným hlasem premiér.

„Díváte se na celou věc špatným pohledem, pánové. Kdybyste dokázali vidět, jako vidím, já, problém byste neviděli,“ reaguje Bátora okamžitě.

„Ale jak, jak tedy vidíte náš problém vy?“ zeptá se premiér.

„Takto,“ Bátora přistupuje k šachovnici a chvíli se nad ní sklání, „nuže?“ ptá se obou přítomných.

Kníže i premiér spatří následující.

„Čiňte tolika přímá rozhodnutí a čisté hry,“ doprovází jejich úžas hlas Bátory, „jen tak jsou situace naprosto jasné, čitelné a nepotřebují přílišného handrkování! Remis, všichni hrají společně, není koho matit!“

Kníže nadskočí hněvem. „Člověče, vy jste ráčil zbláznit. Je to proti všem pravidlům. A navíc, takto přece nikdy nemůžete vyhrát!“

„Ovšemže, kníže, v mém případě ale také nikdy neprohraji, že?!“ dodá zlověstěně Bátora, otočí se, aby zmizel tak, jak se zjevil…