Dívám se na všechny strany, kroutím hlavou v nemožných úhlech, zavírám oči. Nepomáhá nic, ty úsměvy mne dostihnou všude. Do všech světových stran, do všech koutů co znám (copyright M.Hrůza) pronikli politikové na plakátech a vystavují na odiv bělostný, neodolatelně cenící se vnadný chrup, doširoka roztažené koutky úst a bodrý pohled plný upřímnosti. Velkoformátově nám předvádějí ukázkovou spokojenost, doprovozenou pevnou vírou ve své cíle.
A tak se chtě nechtě a docela bezděčně začínám culit, potom se potutelně usmívám- a nakonec jsem donucen zářit jak sluníčko. Ostatně, usmívá se nás bezděčně celý houf, dnes zrána při cestě hromadnou dopravou. Zájezd usmívajících se pasažérů (tlemilů) co jede vydělávat (chechtáky) na úsměvy politiků.
Připadám si nějak v euforii, a tak se vcítím do politiků a vymýšlím pro ně rázovitější hesla!
Milion kilometrů metra do milionu let!
Stodvacetiprocentní gramotnost v roce 2010!
Co naplat učitelům!
Dejte mi doživotí a hotovo!
Na korupčníky defenstrace!
Směj se s námi, voliči, nežli přijdem do nebe 🙂
Dost, přiznávám, předchozí pochvala se mi vymkla z kontroly- s úsměvem na rtech…