Roztíratelný tuk u nás patří neodmyslitelně k sobotním ránům. Snídani. Hned po probuzení zajíždím do místního pekařství pro křupavoučké uhňácané těsto. Dřív se tomu říkalo chleba. Jenže náš chleba byl dle norem málo posypaný kmínem. A taky ho hňácali jenom třicet sekund, norma stanovila třicet pět. Hňácat takto krátce je trestuhodné. Vyprávím rád tuhle historku dětem. „Chleba,“ smějeme se potom všichni.
„Dá si ještě někdo uhňácané těsto s roztíratelným tukem,“ ptám se. „Já bych si dal raději těstovitý půlměsíc,“ dostávám odpověď od synka. Na tohle slovní spojení si pořád nemohu zvyknout; pořád se mi v hlavě drží rohlík. Rohlík… hmm, matně si vzpomínám, myslím, že tehdy nesplňoval úhel zahnutí, a falešným evokováním rohu, který v zahnutí nutně nemohl být, klamal spotřebitele. „Se sraženou mléčnou bílkovinou nebo s cukernatým rosolem?“ ptám se. „Ne, dal bych si raději s živočišnou bílkovinou,“ slyším odpověď. Takže sýr ani marmeláda panáčkovi nechutná, raději šunku, přeložím si v duchu. Už ani nevím, proč se tenhle název tehdy zakázal… Je to škoda, protože říkat synkovi „už zase si tady válíš živočišnou bílkovinu“, nemá takové kouzlo.
„Tati, ohřej mi ještě nízkotučnou nadojeninu z krav,“ ozve se dcerka. „Budeš do ní chtít nasypat hnědý, příliš málo hořký prášek?“ ptám se. „Ano,“slyším radostnou odpověď. Hnědý, příliš málo hořký prášek totiž poslední dobou dost zdražil, a tak jej máme pouze svátečně. Jako malý jsem kakao pil snídani co snídani. Pak začali výrobci kakao příliš sladit, aby nemělo tolik hořkou chuť. Skandál. A ovšem, že je správné, že jako zákazník z názvu na první pohled poznám, jak je hořkost v pořádku. Navíc to hezky poeticky zní… „Hnědý, málo hořký prášek!“
Sám si dávám ke snídani obyčejnou, jemně perlivou sloučeninu vodíku s kyslíkem. O tento název byly kdysi velké tahanice. Norma je ale norma; naše voda málo tekla, takže normu nesplňovala. Čímž se, logicky, zakázal také název tekutina.
Dopiji jemně perlivou sloučeninu kyslíku s vodíkem a rozhlédnu se kolem sebe. Jak rád mám sobotní snídaně! „Co bude k obědu?“ ptám se ženy…