V roce 1987 natočil režisér Richard Attenborough film Cry Freedom, pojednávající o přátelství šéfredaktora jihoafrických liberálních novin a černošského bojovníka proti apartheidu. Pokud je mi známo, nebyl u nás film nikdy veřejně promítán. Je to škoda, vždyť film byl navržen na tři Oskary a dějová linii rasové nenávisti je dnes stále aktuální. Zmiňuji tento film z jiného důvodu. Důvodem je místo natáčení, Zimbabwe, území kdysi slavných domorodých království, jakými bylo Velké Zimbabwe, Munhumutapa, či bantuského Matabelského státu.
Roku 1895 byla oblast nazvána Jižní Rhodesií a v letech 1953-63 byla spojena se Severní Rhodesií (dnes Zambie) a Njaskem (dnes Malawi) do Federace Rhodesie a Njaska. Roku 1965, po osamostatnění Malawi a Zimbabwe, vyhlásil premiér bílé vlády, Ian Smith, nezávislost nového státu, Jižní Rhodesie (od roku 1970 Republiky Rhodesie). Nový stát byl uznán pouze Jihoafrickou republikou, OSN na něj uvalila kvůli apartheidu hospodářské sankce. Teprve roku 1979 akceptoval Ian Smith většinovou vládu a po krátké britské mezivládě se v roce 1980 konaly nové volby, po kterých země získala opět nezávislost jako republika Zimbabwe.
Nový, původně demokratický režim, ovšem začal postupně nabírat autoritativní rysy – a zde se již vracíme k roku natáčení Cry Freedom. K moci se totiž v době filmování dostává prezident Robert Gabriel Mugabe, jenž si nebere servítky a začíná „vracet“ bílým jejich někdejší apartheid – "rasismus naruby". Předmětem jeho zájmu jsou zejména bílí farmáři, kterým jsou zabírány pozemky i majetek.
Na počátku mugabeho vlády patřilo Zimbabwe k nejvyspělejším státům Afriky. Země oplývala obrovským nerostným bohatstvím, uhlím, zlatem, platinou, mědí, niklem cínem…, měla relativně vyspělé zemědělství, vyvážela pšenici, tabák, bavlnu, kávu, cukrovou třtinu, slavné burské oříšky… Zároveň bylo Zimbabwe jedním z nejprůmyslovějších států afrického kontinentu – průmysl obstarával téměř čtvrtinu HDP…
Idyla se postupně začíná vytrácet a o dvacet let, na přelomu roků 2006/2007, se o Zimbabwe dočítáte již jen katastrofické zprávy:
- v důsledku tzv. "operace Murambatsvina" (zbavme se neřádu) 700 000 lidí zbídačeno, více než 4 miliony Zimbabwanů ohrožuje hladomor a přežívají jen díky potravinové pomoci a politické represe pokračují rychlým tempem
- Zimbabwané trpí více než 80% nezaměstnaností a nejvyšší inflací na světě (přes 1000 % !!!)
- Zimbabwe v současné době zažívá jednu z celosvětově nejhorších epidemií HIV/AIDS, týdně na tuto nemoc umírá více než 3 200 lidí
Co mezitím dělá Robert Gabriel Mugabe? V době, kdy Organizace spojených národů vyzývá k poskytnutí 257 milionů USD na humanitární pomoc pro Zimbabwe, Mugabeho režim dokončil nákup dvanácti vojenských letounů K-8 z Číny za 240 milionů USD. Hostí a nehodlá vydat „afrického Stalina“, etiopského marxistického vůdce Mengistu Haile Mariama. A hlavně se těší na MS ve fotbale v roce 2010 v Jižní Africe, kam postoupil „jeho“ tým…
Takže proč vlastně plakat v Novém roce, když se máme tak dobře?
Vše nejlepší do Nového roku!!!
Na jedno téma:
Další článek na téma "Neplačte do nového roku": Petr Behenský