Laskavého čtenáře jistě napadne, nakolik je potřeba maskovat slovo prémie četností objektivity, když je naprosto zřejmé, že jde především o prémie, nikoli o objektivitu. Zvláště potom z jednoho prostého důvodu; totiž že nemáme stanovena žádná kritéria objektivity, zatímco prémie jsou vyčísleny zcela přesně.
Debatovali jsme tedy o kritériích, jejichž objektivita měla být zaručena kontrolou námi samotnými. Vzhledem k prostému faktu, že jsme na prémiích měli všichni zájem, byla kontrola poměrně snadná. Objektivita se nejdříve změnila na intersubjektivitu, která se krátce poté sklonila před předpokladem. A předpokladem bylo vyplacení prémií.
Tušíte bezesporu, jak vše dopadlo, dovolím si přesto vypsat kritéria, která byla stanovena pro zeměpis, tedy předmět, který vyučuji.
1. Výuka zeměpisu se stane efektivnější. O sedm procent.
2. Studenti zvýší svou pozornost při práci s atlasem. O dvě procenta.
3. Svinovaní map se zrychlí (zde jsme soutěžili s vyučujícími dějepisu a biologie).
4. Průměrná známka z testů se dostane pod hodnocení chvalitebně.
5. Studenti se na hodiny budou těšit o šest procent více.
6. Při hospitacích nebudou shledány nedostatky.
Kritéria jsem splnil jejich vzájemným propojením, případně využitím jejich nejasného stanovení. Efektivitu jsem takto zvýšil o celých dvacet procent s vědomím, že zvýšení efektivity ukazuje buď na cosi shnile předchozího, případně na zvyšovací podvod. Pozornost studentů při práci s atlasem jsem vyřešil prostou větou „dávejte větší pozor“, načež jsem skutečně vypozoroval zvýšení pozornosti o celých dvanáct procent. Svinování map jsme poněkud obešli tím, že jsme přestali svinovat (s heslem „kdo svinuje, je pěkná svina“). Tím jsme kritéria splnili na sto procent, a zanechali vyučující dějepisu a biologie o desítky procent za sebou. Průměrná známka, při prvotním pohledu značně těžké kritérium, byla vyřešena lehkostí testů, o které jsem se při závěrečném hodnocení samozřejmě nezmínil. Zároveň tak byla vyřešena oblíbenost zeměpisu, studenti se okamžitě na předmět, kde bylo možno zajistit si s lehkostí dobrou známku, začali hromadně těšit.
Nejtěžším kritériem tak zůstal bod „neshledání nedostatků při hospitaci“. Vzhledem k objektivnímu nastavení kritérií pro celou školu nicméně nakonec došlo k propojení tohoto bodu s kritériem pro vyplacení prémií pro ředitele, které znělo: „Výuka na škole se stane efektivnější“. Protože jsme se efektivnějšími chtěli stát všichni, nemohly být zajisté shledány při hospitacích nedostatky.
Kritéria jsme tedy zvládli. Zůstala před námi poslední drobnost, jakým způsobem zamaskovat, že o ně vůbec nešlo. Učinili jsme tak tím, že jsme nic nezveřejnili. S poukazem na „objektivně vzato“ to laskavý čtenář jistě pochopí…