V matematice jsem nikdy nebyl dobrý. Integrálům a derivacím nerozumím, dělit jsem se však přece jenom naučil. Na tenhle výpočet jsem ale použil kalkulačku, protože mi hrubý výpočet z hlavy nešel do hlavy. Prosím, zde je výsledek:
22 000 000 000/171= 128 654 970 + drobné.
Takže ještě jednou dokola. Téměř sto třicet milionů korun, obrazně, stojí jedna konstrukce, pnoucí se nad náhražkou asfaltu českých dálnic.
…se ví, namítne mnohý z vás. Tak si to předříkejte, abyste se mohli dmout pýchou nad krásou stavu věcí veřejných- ta cena je totiž nadstřelená neprokázanou korupcí, stejně jako je střelené vysvětlení její drahoty.
„Ano, bylo to drahé, ale umožní nám to vybírat nemalé peníze za kamionovou přepravu,“ tvrdí bývalý ministr.
„Ano, je to drahé, ale peníze se nám- a ještě mnoho navíc, vrátí,“ tvrdí současný ministr.
A příští ministr bude tvrdit taky, protože kdyby zatvrzele netvrdil, tak by leda musel být natvrdlý. Anebo měkáč, ale to se u našich tvrdolínů očekávat nedá.
Koneckonců, začínám chápat. Až si příště půjdu cokoli koupit, najdu si nejdražšího prodejce, přidám mu ještě polovinu k ceně- a doma se zapřísáhnu, že se to časem stejně vyplatí.
„Ptám se na smlouvu,“ pane ministře. Za co tolik? Kde je rozpis prací? Ministr mlčí, případně nenese zodpovědnost. Od toho jsou tady náměstci, kteří mají za úkol mlžit výběrová řízení a tvářit se chytře a tajemně- případně nenést zodpovědnost.
Od toho totiž mají občany, protože pouze občanům se odpovědnost vyplácí- v této maličkosti se jim to vyplatilo dvaadvaceti tisíci milionů korun…
Tfuj tajxsl (promiň admine, na vysvětlení- je to výraz kmene Owambů pro chvíle, kdy jsou znechuceni a bezradní, a já si musel ulevit).