Reklama
 
Blog | Martin Rosocha

Hledání ztracené Přítomnosti

Jeden den na Hradě.

Chodby jsou prázdné, neboť všichni dohledávají. Dohledávání je zkrátka pro dnešek prioritou všech. Mým úkolem je zaměstnance povzbudit údernými slogany, které vylepuji po nástěnkách a zasílám elektronickou poštou.

 „Vaše budoucnost závisí na tom, zda dohledáte tu správnou minulost v Přítomnosti.“

Oproti obvyklému ruchu je prostor vyplněn mlčením. Jediný zvuk vydávají hučící kopírky a šustění obracených listů…

Reklama

„Nepřítomnost při hledání v Přítomnosti se neomlouvá!“

Minula doba oběda, aniž by se na něj kdokoli vydal. Jsme teprve v roce 1934, a tak je to pochopitelné.

 „Nenajdete-li v Přítomnosti ta správná slova, stane se vaše přítomnost zde velmi rychle minulostí.“

O půl čtvrté přichází Šéf. „Našli?“ ptá se úsečně. Mlčíme. Z jeho odcházejících kroků je cítit docela zjevné: „Kdo v mé přítomnosti nehledá v Přítomnosti, tomu zde budoucnost nekyne.“

Osm hodin večer. Načali jsme rok 1936. Začínám věřit, že se blížíme úspěchu. Burcuji znavené badatele obměněným sloganem: „Nehleď do budoucnosti, nehledáš-li v Přítomnosti.“

Desátá hodina večerní. Jsme u roku 1938. Začínám se radovat, že dalším rokem začne válka, a Přítomnost přestane vycházet. Opět přichází Šéf. „Našli?“ „Do roku 1938 prozatím nic,“ odpovídám. „Je třeba najít,“ praví Šéf lakonicky.

Odbila půlnoc. „Heuréka“ se neozvalo. Svolávám zaměstnance. Přes zjevnou únavu je i nadále vidět odhodlání. „Hledáme dál,“ pravím. Z davu se náhle ozve hlas: „A nenajdeme-li?“ Právě teď přichází má chvíle, pro tento okamžik jsem zde…

„´Nenajdeme-li´ neexistuje,“ odtuším… „neboť nenajdeme-li v Přítomnosti, byl náš dnešek jen chybnou minulostí…“