Buch! Buch! Buch! Každému z kmene Adamova přisoudil tenhle rytmus Bůh. Já už jej však neslyším. Moc jsem jí nevěřil. Nevěřil, že se blíží tmou. Zrovna sem ta s hlavou ohnivou. Mám z ní pěknou sirku v zubech, krempu v čele a botu zpuchřelou, co mi vrásky nedělá. Vzpomínám přitom na havrany. Havrany na sněhu. Byli černí a úžasní. Večer mi radili, co napsat do básní, když jsem ji hledal. Pak se však zakabonila obloha. Pro hledání zlověstné znamení. Aťsi. Štěstí z Tramtárie tu stejně zůstane. Má levandulovou vůni a okna dokořán. Páni kluci už si o něm dávno pískají na kolejích.
A já? Já si ustelu s poduškou Řípu pod hlavou, aby mi byla lehká zem…