Karel Čapek ve svém slavném eseji „Proč nejsem komunistou“ napsal: „Není pochyby, že v našem slzavém údolí je příliš mnoho nevýslovného neštěstí, přemíra strádání, poměrně málo blahobytu a nejméně radosti.“
Tato slova přímo vybízí, aby se našla skupina, nalézající zázračný recept, který bude tyto neduhy šmahem léčit. Komunisté jsou v těchto receptech mistrem; čím hůře, tím lépe. Jejich pochmurnost by se dala vyjádřit, pokud opět použiji Čapkova slova, takto: „Svět je naskrze mizerný. Co je, je špatně. Lékařská diagnóza by potom řekla, že je to patologický negativismus.“ Výsledek léčby přesahuje stovku milionů mrtvých. Důvod? Vedlejší účinky léčby.
Povinností vyzrálé společnosti je proti těmto extrémním zjednodušením vystoupit; vystoupit z řady, byť bychom měli býti nastokrát ubiti denními starostmi, všeobecnou letargií a apatií. Dvacet tři let od roku 1989 se nacházíme na rozcestí; začínáme rezignovat na to, zač se v roce 1989 zvonilo na náměstích, totiž aby bylo líp, abychom byli otevření, odpovědní, a aby na prvním místě byla svoboda, kterou komunisté zneuctili a pošlapali.
Sociálně demokratičtí hejtmani pouštějí komunisty opět k moci. A přitom je třeba jasně zvolat: „Proč se nejste, hejtmani, schopni po delší námaze a mnohém mávání rukama dohovořit se se stranami, které nejsou extrémistické? Je to skutečně tak těžké? Vždyť přece platí Bohumínské usnesení:
„Sjezd schvaluje platnost závěrů hradeckého sjezdu ČSSD o nepřípustnosti spolupráce sociální demokracie s extremistickými politickými stranami. Vylučuje politickou spolupráci se SPR-RSČ, SČK, MNS, KSČM, LB a SDL.“
Ano, na krajskou úroveň se Bohumínské nevztahuje. Komunista na krajské úrovni nepředstavuje totiž jakýmsi mávnutím kouzelného proutku extrémismus… A naopak, postoupí-li výše, stává se, světe div se, extrémistou. Touto logikou to spěje už jen k situaci, kdy bude sice Bohumínské usnesení platit ve Vesmíru, na nižších úrovních ale nikoli.
Předseda strany KSČM, Vojtěch Filip, to ve včerejším pořadu ČT vyřkl přesněji: „Nezlobte se, nejsme tak hloupí, abychom opakovali minulé chyby, které připravily minulou KSČ o autoritu ve společnosti.“ Mrazí z toho. Ano, už nebudeme tak hloupí, abychom se nechali opět odstavit. Už nebudeme tak hloupí, abychom byli příliš mírní v zacházení s opozicí. A hlavně, těšíme se opět na naši znovuvybudovanou autoritu. Ostatně, jak říká Thomas Hobbs: „Autorita, a ne pravda dělá zákon zákonem…“
Dovolte mi na závěr použít lehce parafrázovaná slova, která výše zmíněný Karel Čapek napsal již v roce 1924: „Nenávist, neznalost, zásadní nedůvěra, to je psychický svět komunismu; Hrne-li se komunismus opět vpřed, obsazuje-li svou ponurou pochmurností resorty školství, pak začíná odpovědný člověk bráti v počet, co by se takto zmařilo a jistě zmaří!
Vážený pane hejtmane Zimolo, jste si toho vědom?