Tuhle jsme ve škole tvořili cosi rámcového, školního, vzdělávacího
= ŠVP.
Byl jsem mimo výseč rámce, protože jsem v tom přes veškerý pot a snahu nedohlédl
samotného vzdělávání. Zavalen stohem ministerských manuálů a příruček, které
mne přidržovaly v mantinelech pedagogického rozletu, jsem se pojednou
ulekl, zda jsem náhodou nevytvořil něco originálního. Podle směrnic se zdálo na
první pohled vše v pořádku, avšak podle obecné problematiky jsem dočista
opomněl metodický postup výuky, a především inovaci, rozvoj a aktivizaci. Tato
hrubá chyba mne vrhla zpět na samotný počátek. Zuřivě jsem vymýšlel řešení, kterým
bych zachoval originalitu. Za vydatné metodické podpory tisíce a jednoho
portálu jsem nicméně opět upadl do strukturních pastí, abych se ministersky
zhroutil. Když jsem se vypotácel na chodbu a spatřil žactvo, zářné to objekty
budoucích klíčových kompetencí, nekompetentně jsem se zapotácel, nemoha si
vzpomenout, cože vlastně vyučuji…
PS: již delší dobu vytváří školy tzv. školní
vzdělávacími programy = vytváří pro „své“ žáky výuku „šitou na míru“. Poznamenávám,
že naprostá většina vyučujících chápe tento program jako práci navíc, jako
vytváření čehosi pro cosi, navíc svázaného přesně vymezenými podmínkami a
strukturou, které svým způsobem žádnou originalitu neumožňují. Osobně chápu
celou tuto superakci na zlepšení českého školství jako přehození kompetencí a
odpovědnosti za stav českého školství z ministerstva na školy samotné,
přičemž úřednictvo v klidu tvoří směrnice, aniž by zároveň vyučovalo,
zatímco vyučující jsou nuceni na úkor výuky čím dál tím více tvořit, přesněji
vymýšlet vzletná a odborná slova, jakže bude všechno dokonalé a světové… Uvažte,
máte popsat, jak byste měli vyučovat, a přitom tak buď nevyučujete, toť jste
potom věru náramný učitel, případně už tak vyučujete, a proč potom to vše
popisovat frázemi? Idealistickému futurismu zdar…