Asi tušíte, že jsem se možná právě proto stal bubeníkem…
V deseti jsem s kamarády založil skupinu tajných bubeníků. Scházeli jsme se u nás ve sklepě, bubnovali a spřádali plány na cestu do Nigérie…
Když mi bylo asi patnáct, zamiloval jsem si Led Zeppelin. Hodlal jsem oslovit Roberta Planta, že jsem objevil náhradu za Johna Bonhama. V tu dobu už jsem uměl obstojně jorubské dialekty a hodlal se odstěhovat do Nigérie…
Ve dvaceti jsem potkal Mikea Manginiho. Zeptal jsem se ho, jestli bychom si nemohli někdy spolu zabubnovat. Usmál se a odvětil, že to zvládne sám…
Když mi bylo pětadvacet, uřízli mi na ulici hlavu. Pokoušel jsem se útočníkům povědět něco o mluvících bubnech a mé cestě do Nigérie, nedali mi ale dost času…
-památce Lee Rigbyho-