Lze těžko předpokládat, že by se Rusko v brzké době rozpadlo, na druhou stranu lze rovněž těžko předpokládat, že by se tento kolos udržel pohromadě; při pohledu na mapu lze totiž jen stěží uvěřit, že by byla ona jednolitá zelená plocha obývaná pouze Rusy. A vskutku, dle statistik v Rusku žije 160 jiných etnik, ta tvoří 19 % obyvatelstva; po přepočtení se ukazuje, že v Rusku žije cca 27 milionů obyvatel, kteří se k ruské národnosti nehlásí…
Obr. 1: Je vidět Krym?
Nu a jak je to se statusem těchto oblastí? Dobrou odpověď dává malý test: kolik zná laskavý čtenář států USA? Jsem si jist, že každý vyjmenuje minimálně dvacet států. A schválně, z kolika států se skládá Rusko? Z těch dvaceti jedna se občas mluví o Čečensku, občas o Dagestánu či Tatarstánu… Kdo zná ale Tuvu, Udmurtsko, Baškortostán, případně snad Marijsko a další?
Obr. 2: Státy Ruské federace
Při pohledu na mapu se až tají dech, kolik území Ruska představují místa, obývaná neruským obyvatelstvem, národy turkickými, kavkazkými, ugrofinskými, orjatskými a íránskými… Zároveň lze jen stěží uvěřit tomu, že by tyto národy v sobě nenosily touhu po samostatnosti (jak by v nich asi dopadlo referendum, tak jak je využilo Rusko na Krymu?!). Případ Čecenska a Dagestánu ukazuje poměrně jasně, jak by Rusové s těmito touhami naložili…
Mimo těchto 21 republik ovšem v Rusku existuje ještě jeden stupně autonomie, stojící za zmínku; jsou to takzvané autonomní okruhy, v Rusku toho času čtyři; Čukotský, Chantymansijský, Něnecký a Jamalskoněnecký. Tyto okruhy mají, co se autonomie týče, menší pravomoce, k případné samostatnosti tedy ještě o krok dále. Přinejmenším zajímavá je však skutečnost, že všechny čtyři okruhy jsou absolutně nejbohatšími častmi Ruska, v nichž se skrývá bohatství, které, kdyby měly být samostatné, by z jejich obyvatel, Něnců, Čukčů, Tatarů a Komijců, učinilo jedny z nejbohatších obyvatel naší Země. Pustit tyto oblasti by pro Rusy znamenalo v podstatě nejenom zchudnout, především však pustit podstatnou část svého ropného bohatství…
obr. 3: autonomní okruhy Ruska
obr. 4: HDP v paritě kupní síly pro jednotlivé části Ruska
K okruhům samotným ještě jedna poznámka, a sice skutečnost postupného slučování těchto oblastí tak, aby byla posíleno procentuální zastoupení Rusů, načež by stupeň autonomie ještě poklesl. Rusové si tak jistí tímto slučováním dvě věci naráz, jak své území, tak nerostné bohatství.
Krom výše zmíněného slučování se děje v Rusku ještě jedno rozsáhlejší, totiž málo zmiňovaná federální „reforma“; 85 subjektů, které v současnosti tvoří Rusko, je od roku 2000 sdruženo do pouhých osmi federálních okruhů, jejichž představitele jmenuje prezident Ruska (jehož jsou posléze zaměstnanci). Tato kamuflovaná centralizace Ruska, postupí-li na teritoriální úroveň, potenciální separatistické tendence odstraní na administrativní úrovni úplně.
obr. 5: Federální okruhy v Rusku
Zmíněným 160 neruským etnikům tak nezbývá, než i nadále pozorovat obrovskou rozlohu Ruska, zdánlivě obývaného pouze Rusy. Stačí se však podívat ještě na jednu mapu na závěr, aby bylo jasné, nakolik se vyplatí těmto národům trpělivost; Rusové mají totiž jednu z nejmenších hodnot porodnosti na světě, přičemž neruská etnika dosahují v tomto ukazateli v průměru dvojnásobné hodnoty…
obr. 6: Porodnost v Rusku
Jinými slovy, Rusové vymírají, neruská etnika procentuálně přibývají. Tuto skutečnost podtrhují již dnes čísla, která praví, že v Rusku se hlásí k pravoslaví 15 – 20 % obyvatelstva, zatímco k islámu 10 – 15 %. Budeme-li brát krajní hodnoty těchto čísel, bude Rusko balancovat na hraně státu, jehož většina obyvatelstva se hlásí k slámu. A tento fakt nezachrání ani anexe Krymu a 1,4 % obyvatel, o které Rusko navýšilo svůj stav…