Tohle je už šestý závěs tento měsíc. 
Buď je něco divného se mnou, nebo si z nás výrobci dělají dobrý den. A to jsem vyzkoušel kde co; od tablet do nádrže, přes gel-závěsy, až po super NASA nastřelovací gelové disky. Vše zmizí rychleji, než jak tvrdí výrobci. Spláchnuto, nashledanou. Úplný fenomén. Vzpomínám si, jak jsem kdysi na návštěvě u známých s úžasem pozoroval mísu, doslova a do písmene obloženou těmito košíčky. Bylo jich snad deset. Dá rozum, že jsem zaváhal, neboť zbývající prostor pro potřebu byl minimální. Později jsem se bál spláchnout. To spláchnutí muselo stát nejmíň stovku. Nakonec jsem odvahu našel, abych s úžasem sledoval neskutečnou kakofonii barev a vůní; úplná Křižíkova mísa. Zápach se změnil na předpach a místnost na ráj. Baktériím na peklo…
Jenže. Když už jsme u toho, leckterý z nás na WC, na tomto posledním koutě prostém kvasu civilizace, provádí psychohygienu. Tím nemyslím zrovna jógu či Jacobsonovu relaxaci. Ale třeba chvilku pro čtení. Pro poezii. Občas se stane, že čtivo chybí. Zvyk je zvyk, takže se čte, co je po ruce. Třeba návody osvěžovačů vzduchu, složení WC čističů a tak. A právě tady jsem narazil na informaci, která mne zděsila. Savo, ta legenda mezi spotřebiteli, likviduje pouze 99,9 procent baktérií. Doslova mne to ještě více posadilo, tedy, nebýt košíčku, byl bych se děsem propadl. Úplně vidím tu desetinu hnusných schizomycet, jak si savoimunně hoví v prostorách mísy, natěšeny na další osvěžující vodopád. A vsadím se, že zrovna tahle desetina požírá ty spousty náplní košíčků, do kterých investujeme tolik, až to není hezké. Až by se chtělo říct, že jsou úplně na…