Rok 1911 je, řečeno s nadsázkou, vzletným rokem. Světa si začíná užívat vynálezu bratří Wrightů a zažívá pohádkové časy avioniky. Glenn Curtiss zalétává hydroplán a klouže s ním k velkolepému úspěchu a prodeji armádám mnoha zemí. Pierre Prier pro změnu dokončuje se svým Blériotem za 56 minut první nonstop let z Londýna do Paříže a po přistání je hrdinně oslavován. Také u nás se létá jako o překot. Jan Kašpar uskutečňuje první dálkový let z Pardubic do Prahy a jediné, co odkazuje na neúspěchy letectví 
minulých let, je jeho příjmení. Eugene Ely úspěšně přistává se svým letounem „the Curtiss pusher“ na křižníku Pensylvania a startuje využití letadlových lodí. V Indii přeletává Henri Pequet mezi Allahabádem a Naini v Indii s první leteckou poštou, přesněji s šesti a půl tisíci dopisů, vzdálenost třinácti kilometrů. Letectví zkrátka letí, s úspěchem ale nutně přichází pády, ten první, do moře a s dobrým koncem, předvádí John McCurdy 16 kilometrů od Havany. Z teplých vod ho zachraňuje torpédoborec Terry. Takové štěstí ovšem nemá jmenovkyně bratří Wrightů, Jane Wrightová, která se převrací se svým letounem poblíž Paříže, a stává se tak první obětí letectví z ženských řad.
Před sto lety ovšem z nebe nepadají jenom neúspěšní 
krotitelé strojů těžších vzduchu. Na povrch zemský dopadají také meteority; téměř kilový dopadá na stodolu ve Wisconsinu u města s příznačným jménem Kilbourn, aniž by někoho zabil. To v Egyptě už to tak šťastný dopad nemá, desetikilový meteorit dopadá v regionu Nakhla, bohužel přesně na hřbet nebohého psa místního zemědělce. Protože se pes okamžitě vypařuje, není možné zjistit, zda na něj skutečně meteorit dopadl a zda pes vůbec existoval. Vzniká však legenda o vypařeném psovi z Nakhly, která přežívá i o sto let později.
Když už jsme u legend. Roku 1911 startuje první ročník 
legendárního závodu Rallye Monte Carlo, přičemž vítězem se stává Henri Rougier na voze Turcat-Méry, půl roku předtím, než světlo světa spatří legendární El Maestro, Argentinec Juan Manuel Fangio, pětinásobný mistr světa formule jedna. Jiná legenda, sestra Titanicu, RMS Olympic, vyplouvá na svou panenskou plavbu z přístavu Southampton, aby to ještě téhož roku napěchovala se svými 45 324 BRT do křižníku Hawk (drobek s pouhými 7700 BRT). I tak ale tato chlouba White Star Line dopa
dá lépe než Titanic, sešrotována je až za dvacet čtyři let.
Roku 1911 je odcizena pod pracovním pláštěm Vincenzo Peruggia z Louvru legenda jiného druhu, Mona Lisa. Peruggio prohlašuje, že Monu Lisu pouze zcizuje a navrací do její vlasti, pomíjiv maličkost, že Francii Monu Lisu věnoval sám autor. To nic nemění na tom, že je v Itálii návrat Mony Lisy senzací a je náležitě oslavován. Obraz je vystavován kde všude a 
Peruggio, byť ve vězení, považován za hrdinu. Mona Lisa se do Francie vrací až o dva roky později, kdy mimo jiné její odcizení vedlo k zatčení slavného básníka, anarchisty a kobofuturisty, Guillaume Apollinaira, kterému byla krádež původně připisována. Nicméně, podivně futuristický výraz, který si Mona Lisa po tomto odcizení přivezla, jí zůstal až dodnes.
Když už jsme u futurismu; před sto lety byla v Miláně otevřena první futuristická výstava jako pokus autorů přejít od teorie k praxi. Jeden z autorů, Filippo Tommaso Marinetti, autor manifestu futurismu, se bohužel přiklonil ještě k jinému směru, totiž k fašismu, vytvořiv zvláštní hybrid, Fasci politici futuristi. Od vyznávání této ideologie ho definitivně odvedl až infarkt, kterému podlehl při oslavných ódách na válečné úspěchy italského námořnictva za druhé světové války.
Mimochodem, Itálie je před sto lety nebývale činná 
na všech frontách, jednu z nich otevírá vyhlášením války Osmanské říši o oblast Tripolska. Tato krátká válka končí vítězstvím Itálie a je považována za jeden z řídkých italských válečných úspěchů.
Abychom ale zůstali u umění, v Mnichově je téhož roku založena slavná skupina Modrých jezdců, Der Blaue Reiter, kolem níž se expresionisticky pohybují velikáni, jako Vasilij Kandinskij, Franz Marc, August Macke, případně Alexej Javlenskij.
Za poněkud jiný druh umění je možné si představit 
Taylorovy zásady vědeckého řízení, publikované v tomtéž roce. Taylor, strojní inženýr v Midvale Steel Works, mimo jiné definuje úkolování a systém odměn (dokázal, že zvýšení odměny na 30-80 % mzdy zvýší výkon dva až čtyřikrát). V případě nesplnění úkolů jsou výsledkem prodělky. Fantasmagoricky zní požadavek, který má v hromadné výrobě eliminovat zbytné 
pohyby dělnictva tak, aby zůstaly pouze pohyby efektivní. Iniciativa dělníků samotných je nežádoucí. Jaká škoda.
Byl-li Taylor v případě nesplnění úkolů také zastáncem bičování, se už asi nedozvíme, v Dánsku toho roku ovšem bičování pro jistotu zrušili, stejně jako trest smrti. Odsouzenci tedy mohli slavit, stejně jako mohly slavit ženy, které pod vedením Alexandry Kollontai prosadily oslavy Dne žen. Tato přítelkyně bolševismu a Rosy Luxemburgové se proslavila nejenom jako zastánkyně práv žen, ale také jako první ministryně v Evropě a později první velvyslankyně.
Jiným způsobem se toho roku proslavil Hiram Bingham, vzor pro slavného Indiana Jonese. Tento slavný a odvážný archeolog objevuje v horstvech Peru slavné Machu Pichu, „starou horu“ Inků, a dosahuje tím na nesmrtelnost.
Jižního pólu pro změnu dosahuje roku 1911 po těsném souboji 
s Robertem Scottem statečný badatel Roald Amundsen. Jenom se neví, v kolik hodin přesně to bylo, neboť doposud nebylo vybádáno, od kterého časového pásma se vstup měl a má počítat.
V Evropě roku 1911 se ale bádá také jiným způsobem, vědecky a hezky za stolem. Toho roku se prvně schází slavná Solvay Conference, setkání předních vědců z oborů fyziky. Prvnímu ročníku přesedá Hendrik Lorentz a téma zní „Teorie záření a kvant“. Hendrik Lorentz, tento nositel Nobelovy ceny z roku 1902, je s Českou republikou podivuhodně spjat názvem své stěžejní práce, tzv. Zeemanova jevu, neboli označení rozštěpení spektrálních čar, ke kterému dochází při působení vnějšího magnetického pole na atomy. Laskavý 
čtenář si jistě domyslí synonyma pro atomy a vnější magnetické pole.
Co se týče rozštěpení a jiných rozpadů, roku 1911 se 
po sérii povstání hroutí dynastie Čching, a k moci se dostává Sunjatsen, první čínský president. Tento superstát tak zhola mění svou podstatu, budovanou po stovky let.
Toho roku se objevuje ještě jedno super, totiž supravodivost, za jejíž objev získává Nizozemec Heike Kamerlingh Onnes Nobelovu cenu. A pak, že absolutní nula nemůže mít užitek…
Roku 1911 spatřuje světlo světa také množství velikánů, jako například George Stigler, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, za teorii regulace a nastolení stěžejních otázek typu „Kdo má prospěch z regulace“, případně „proč se stát v oblasti regulace vůbec angažuje“. Stigler také vypouští do světa slavnou větu, když tvrdí, že „regulace, která se zaštiťuje ochranou spotřebitelů, je ve skutečnosti ochranou výrobců před konkurencí“. Téhož roku přichází na svět také pozdější herec, prezident USA a jeho velký přítel, Ronald Raegan.
Když už jsme u umělců, rok 1911 je rokem narození například pro Czesława Miłosze, polského nositele Nobelovy ceny za literaturu, případně jiného nositele, Williama Goldinga, otce Pána much a měděných motýlů. Těmto velikánům literatury kráčí bok po boku Elizabeth Bishopová, slavná básnířka a vyznavačka modernismu.
Nebýt roku 1911, kde bychom byli s určením magnetického momentu elektronu (Polykarp Kusch), s přenosy nervových synapsí pomocí chemických mediátorů (Bernard Katz), s metabolismem a regulací cholesterolu (Feodor Lynen), fotosyntézou a asimilací oxidu uhličitého v rostlinách (Melvin Calvin), s efektivním využíváním zdrojů a teorií trhu (Maurice Allais), s objasněním vztahu mezi strukturou a funkcí biologicky aktivních bílkovin (William Stein), s experimentálním výzkumem jaderných reakcí důležitých pro vývoj chemických prvků ve vesmíru (William Fowler), případně s principem monoklonálních protilátek (Trygve Haavelmo). Že o těchto věcech laskavý čtenář nic neví? Já také ne. Nicméně za všechny byly uděleny Nobelovy ceny.
A jak jsme na tom u nás doma? Jaroslav Hašek zakládá v hospodě U zlatého litru stranu mírného pokroku v mezích zákona, aniž by tušil, že o sto let dojde ke zkomolení názvu, kdy pokrok bude stát stranou a meze zákona nikdo nebude schopen stanovit. Roku 1911 se u nás také zdatně elektrifikuje, v Těšíně a Ostravě začíná jezdit tramvaj. V Praze startuje stavba naší stavby století, Gočárova domu U Černé Matky Boží. Josef Gočár se však proslavuje především urbanistickou koncepcí Hradce Králové, kde shodou okolností roku 1911 na světlo proniká Otakar Vávra, jistě již tehdy s dívkou v modrém v hlavě…
S rokem 1911 se rozloučíme slavným výrokem výše zmíněného Josefa Gočára. Traduje se, že na otázku, co bude za sto let, odpověděl následovně: „Nevím, je však jisté, že budeme minimálně o sto let dále, budeme moudří, laskaví, vzdělaní a velkorysí. Za sto let? To už se bude za Gočárem prášit.“
A tak, ať se práší za Gočárem!