Vymezení hranic v Africe je jedním z největších problémů současné Afriky; bohužel se však o něm tolik nemluví. Přitom je zřejmé, že právě hranice, které byly vytýčeny koloniálními mocnostmi, stojí za velkou částí konfliktů, které Afriku sužují. Jeden z nejkřiklavějších případů je Gambie, stát s tvarem nudle. Jak ke svým hranicím přišel?
V roce 1783 se konala ve Versailles schůzka britského krále Jiřího III. s francouzským protějškem, Ludvíkem XVI. Panovníci se, mimo spousty jiných rošád po celém světě, dohodli také na rozdělení území kolem řeky Senegal a Gambie; Francouzům připadlo území kolem první ze zmíněných, navíc získali zpět nechvalně proslulý ostrov otroků, Gorée, nacházející se u Dakaru. Britové si pro své zájmy vymohli nudli podél řeky Gambie, které vévodí největší město oblasti, v češtině poeticky znějící Serekunda. Aby se narovnala také „ostrovní“ rovnováha, získali Angličané pod svou nadvládu další z nechvalně známých ostrovů, Jamesův (06. 02. 2011 přejmenovaný na Kunta Kinte, podle proslaveného otroka této oblasti).
V roce 1889 byly hranice potvrzeny; jen pro představu, gambijská nudle nemá ani v nejširším místě více jak 50 km, na délku měří zhruba 320 km, celková rozloha je něco málo přes jedenáct tisíc kilometrů čtverečních.
Rozhodnutí, které bylo učiněno Jiřím III. a Ludvíkem XVI., mělo pro oblast dalekosáhlé důsledky. Mezi ty největší patří rozdělení několika etnických skupin zde žijících; Wolofů, Sererů, Mandinků, Fulbů… Tato etnika dnes hovoří v Gambii francouzsky, v Senegalu anglicky. Rozdíly jsou díky „vnucené“ kultuře natolik velké, že nevyšel ani pokus o sjednocení Senegalu a Gambie do Senegambie v letech 1981 – 1989.
Pro lepší představu, jaké „dědictví“ si Gambie a Senegal odnesly, přenáším laskavému čtenáři gambijské hranice do oblasti České republiky.
Jak by asi vypadala cesta z Liberce do Českých Budějovic? Samozřejmě s návštěvou příbuzných v Praze, kteří mluví francouzsky…