Reklama
 
Blog | Martin Rosocha

Porada o ČR

Radíme se. Už sedm hodin se dnes radíme. Nikdy mne nenapadlo, že radit se je tak obtížné. Potím se. Radíme se už sedmý měsíc, osmý den a čtvrtou hodinu. Konec je ovšem v nedohlednu…

Mirek dnes vystoupil nezvykle radikálně. Nebýt naší otupělosti, byl by to jistě dobrý návrh; jsme ovšem unaveni, a proto návrh se skelným pohledem promlčíme. Když se Mirek ztěžka posadí, vystoupí Petr. Radí nám, jak se radit dál, aby to všechno mělo alespoň nějaký smysl: „Osobně už si s tím vším skoro nevím rady, rad už bylo tolik, kolegové, navrhuji ale následující…“ Pozoruji jeho výraz. Návrh zní od prvního slova proradně. Podezřele. Karolína vše trefně pojmenuje, když prohlásí: „To není návrh, Petře, to je čirý podvrh. Na nás, na všech!“ Mlčky souhlasím. Navržené je smeteno ze stolu. Může tak začít alespoň večeře. Opět se podává kaviár. Jsem již kaviáru přejeden, dělá se mi z něj zle. Popíjím tedy pouze šampaňské, sumíruje si naše několikaměsíční porady.
Na začátku bylo slovo. Dohoda. Nebo tak nějak. Dohodli jsme se tehdy, že se budeme o všem důležitém radit. Pak se ukázalo, že je vše důležité. Od té doby se radíme. Už jsem říkal, jak dlouho? Nu, dlouho se radíme, tak dlouho, že už si ani nepamatuji, o čem. Jen vím, že jsme se ještě na ničem nedohodli. A ještě něco, čím více se radíme, tím více jsou věci, o kterých se radíme, důležité. Je to takový zajímavý kruh; myšlenka, porada, zamítnutí, kaviár, porada, myšlenka, šampaňské…
Dopíjím zrovna druhou sklenici perlivého moku, když přichází Miroslav. Nemám ho rád, už to jméno, vždyť vystupuje jako Kazimír, vše navržené navrhuje změnit. Miroslav ovšem vypadá nějak vážně: „Už jste viděli, co se děje venku?“ Chvíli se radíme, jak odpovědět. „Ještě ne,“ opáčím za ostatní příliš zbrkle, protože takto vyhrknout bez porady se dle vnitřních směrnic nemá. Karolína se na mne mračí. Vidím v jejím pohledu skrytou auditní hrozbu.
  „Venku je přes deset milionů lidí, úplné šílenství!“ šeptá Miroslav. Když mi dojde, kolik je deset milionů, ztěžka polknu: „Kde se tam vzali?“ ptám se Miroslava. „Netuším, ale prý se radí, co s námi,“ odpovídá mi zděšeně.
„Ale to je nedorozumění, my se máme přece radit o nich, o jejich budoucnosti,“ rozčíleně prohlásí Karolína. „Musíme se poradit, co budeme dělat,“ rázně navrhuje Petr. Pojednou je ticho, protože si všichni uvědomujeme, jak těžká porada to bude. „Počkejte, půjdu davu oznámit, že jakmile se poradíme, co dál, tak že jim to oznámíme,“ prohlásí Karel. Mlčíme. „O zbytku se domluvíme dodatečně,“ prolomí ticho Karel. „Tak to ne, žádné další dodatky,“ vykřikne Petr. Začneme se přít o případných dodatcích, které by nutně následovaly po dodatečných úmluvách, jež by měly být schváleny.  Na dav úplně zapomínáme.
Pojednou si uvědomuji, že to není šampaňské, co mi hučí v hlavě. V místnosti se tísní množství lidí. Petr se zdvihá ze židle: „Kdo jste, co tu chcete, nevidíte, že se radíme?“ Vpřed vystoupí prošedivělý pán: „Jsem učitel a rád bych se vás všech zeptal, o čem se radíte?“ prohlásí.
 „Tak takhle ne,“ vpadne do jeho slov Petr, „my se tady radíme, a protože jsme se ještě nedoradili, tak vám to nemůžeme prozradit! Nemůžeme vám přece prozradit něco, co ještě nevzniklo!“
Učitel se ovšem nenechává odbýt: „Mne pro tuto chvíli nezajímá, na čem se dohodnete, ale o čem se dohadujete?“
Petr je očividně nervózní: „Vážený pane, my vám skutečně nemůžeme sdělit, o čem se dohadujeme, protože jsme se ještě nedohodli, o čem všem se budeme dohadovat, a už vůbec ne, jakým způsobem a jak to vše nakonec dopadne, a i kdybychom to věděli, tak je to tajné, a proto bychom se museli poradit, zda lze takové věci zveřejnit!“
 Učitel zavrtí hlavou: „Víte, kolik je venku lidí?“ zeptá se Petra. „Venku jsou nějací lidé?“ opáčí překvapeně Petr. Učitel si jej nevěřícně prohlédne a pak mu zčista jednu vrazí. „Co s vámi?“ doprovází direkt slovy.
Petr si tře levou stranu obličeje: „Tohle je skandál, kdo vám tohle poradil!“ ptá se sípavě.
„Jsou věci, o kterých se skutečně radit nemusíte, Petře,“ odpoví pomalu učitel, „a jsou věci, u nichž je každá rada dobrá, stejně jako je u jiných každá dobrá rada drahá,“ dodává. A pak, docela chladně a zlověstně, vrazí Petrovi ještě jednou. „A teď, babo, raď,“ obrací se na Karolínu s trpkým úsměvem, aby společně s ostatními zmizel z ticha, které zůstalo místo něj trčet na naší poradě …   

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama