Prvně
Mám dva účty, oba spravuji skrze internet. Z jednoho
jsem si dnes ráno, v rámci jakéhosi
vnitrosoukromého praní čistých peněz, přeposlal peníze na druhý. Načež
jeden účet hlásí platba byla provedena, druhý na mne zírá nechápavým pohledem
nuly, nejsa obtěžkán byť haléřem poslaným z bratrského účtu. Tak kde ty
peníze bloudí, případně, jakože snad matně tuším, jak je možné, že to nikomu
nevadí (zábavně by bylo možno poslat peníze z druhého na první a být
v tu ránu bez pěněz)?
Druhně
Jsem obtěžkán, ostatně jako všichni, včetně batolat a mého
drahého pradědečka, závratnou sumou culící se za sloupovím zvaným státní dluh.
Ze svých dvou účtů, pokud si zrovna nehraji s přeposíláním, bych rád část
tohoto dluhu splatil. Řekněme ano, je to ve fantasmagorii možné… Jenže komu
vlastně dlužím? Zahraničním bankám? Fondům? Státům? Kde je možno to najít? A
kdo, který polobůh rozhoduje, odkud se půjčí, případně kde jsou smlouvy,
s jakým úročením a dobou splatnosti je vše provedeno?
Třetně
Kam mizí všechno to haléřové zaokrouhlování? Že by to
vycházelo šul nul, sečteno a podtrženo? A když nevychází, kamže se ty haléře
zakutálí?
Čtvrtně
Oko pláče při pomyšlení, že bude z oběhu stáhnuta naše
nejhezčí (alespoň pro mne) mince, padesátník. A že tak zmizí haléře. Nu a proč
mizí, když může být u sousedů na západě v oběhu jednocent, žádný
hliníkovec, ale na výrobu dražší ocel krytá mědí?
Do pětice
Takhle po ránu se, coby guvernér, probudím, mrknu na budík,
příliš brzy ráno, špatná nálada, za oknem pošmourno, k snídani tvrdé
rohlíky, studené kafe… Vracím úder. Koruna posílí toho dne o deset haléřů…
Zpět na zem. Kdo to počítá? Případně, to jsou opravdu tak dokonalé matematické
modely, že je na ně možno se spolehnut? Nechce se věřit. Stejně jako se nechce
věřit, že nevíme, kdo tedy rozhoduje…
Drazí vícevědoucí, děkuji za odpovědi…