Obzvláště v tomto směru vyniká gorila nížinná, která je vyložené přízemní. Její příbuzná, gorila horská, na tom není o moc lépe, chovajíc se nejenom ostudně, nýbrž i povýšeně. Slovenská gorila je, dle mých pozorování, křížencem obou… Takto ponuře a rezignovaně píše o senzačně objevené slovenské gorile kanadský primatolog Tom Nicholson.
Na místě je třeba dodat, že o gorilách příliš pochvalných slov v historických pojednáních stejně nenajdete.
Již původní a první popis goril Hanno Mořeplavce o nich hovoří jako o chlupatých stvořeních, tedy gorillai, které jsou drzé, vzdorovité a lstivé. Tito srstnatci, praví dále ve svém spise Periplús Hanno Mořeplavec, vykazují člověku pozoruhodně podobné chování. Trefně poznamenaná skutečnost z míst za Héraklovými sloupy je první dochovanou zprávou o nemístném chování goril, které se posléze objevuje v mnoha dalších spisech primatologů; jmenujme za všechny alespoň slavné poznámky dvou neméně slavných přírodovědců, Jeffries Wymana a Paula du Chaillu…
První z nich, teista a pedantaický systematik, ve své stati Proceedings of the Boston Society of Natural History, píše následující: „Gorila, tento troglodyt naší doby, svou ostudnou nevychovaností potvrzuje, že se Darwin mýlí, neboť pokud má evoluce vypadat takto, zjevně kráčíme opačným směrem.“ Lakonická Darwinova reakce na Wymanova slova se taktéž dochovala: „Jen těžko bych našel někoho jiného, jehož názory mne nutí ustoupit.“
Paul du Chailly, cestovatel a antropolog, píše ve své slavné knize s předlouhým názvem Explorations and Adventures in Equatorial Africa, with Accounts of the Manners and Customs of the People, and of the Chace of the Gorilla, Crocodile, and other Animals následující: „Spatřili jsme tvora, který překonal veškeré naše představy. Domorodci, bázlivě poklekajíce, upozorňovali mne na ochlupatělé stvoření, o kterém nebylo pochyb, že je to ona bájná chlupatá žena, gorillai. Stál jsem, úžasem ochrnut, abych si vzápětí s hrůzou uvědomil, nakolik nebezpečné, záludné a nepředvídatelné setkání nás potkalo. Nebylo pochyb, že jen stěží vyvázneme s holým životem, neboť naše situace, tváří tvář obludnému stvoření s úskočnýma očima sršícíma vztekem, byla kritická, ba přímo beznadějná.“ Paul du Chailly nakonec přežil, aby své historky okořenil takovou fantazií, že i slavná Encyclopædia Britannica dodnes pochybuje, nakolik jsou podložena pozorováními, a nakolik se jedná o mytická vyprávění domorodců.
Snad jedinou pozitivní zprávu o gorilách (nikoli však o nás samotných) tak přinesla slavná bioložka Dian Fossey, která zkoumala gorily v pohoří Virunga: „Je krutou skutečností, že náš nelítostný pohled na gorily pouze vyvrací zbytnělou představu, že jsme lepší. Nejenže nejsme, my ale ani nemůžeme být.“
Slovenská gorila, pravděpodobně nově objevený třetí druh gorily, vyvrací vše předchozí. Hbitost, s jakou řeší nepředvídatelné problémy, je nevídaná. Stejně tak je fantastická její zodpovědnost za rozhodnutí týkající se davu, urovnávání konfliktů a schopnost najít prosperitu i tam, kde žádná není.
Již zmíněný Tom Nicholson na závěr své zprávy rezignovaně doplňuje: “Na definitivní závěry nutno ještě chvíli počkat, nicméně již dnes je téměř jasné, že se Wyman nemýlil. Klame mne jediné, nemohu totiž přijít na to, co teď s námi proboha bude…“