Koncem léta si pan prezident zakoupil bicykl (pro něj
samotného zásadně velocipéd), ďábelský to nástroj, jak se rychleji dostat do
hospody, vzdálené tři sta metrů. Mělo to jedinou, docela maličkou vadu na
kráse, neboť pan prezident neovládal úskalí, jenž před něj vznesly rovnováha a
gravitace. Tato skutečnost vynesla na povrch nejlepší vlastnost velkých státníků,
totiž tvrdohlavost – a tak již za brzkých ran, ponořen do hávu mlhy a rozespalosti,
pokoušel osud a kosti, aby po týdnu nastoupené vesnici slavnostně předvedl desetimetrovou
a fantasticky kostrbatou jízdu, zakončenou
elegantním pádem do náručí dobrovolných hasičů, šťastných, že mohli pana
prezidenta zachránit, a že už mu to tak jede. Davek všech přítomných odměnil tento
heroický, od dob letu pana Kašpara nevídaný výkon nadšenými ovacemi,
nebrajícími konce. Panu prezidentovi tato skutečnost nemohla dát jinou možnost,
než zopakovat jízdu králů (prezidentů) – ať už však bylo viníkem dojetí či únava z předchozí
jízdy, jízda byla tentokrát o několik málo metrů kratší, zakončená nadto roztrženými
šusťáky značky adidas, neboť dobrovolní hasiči pozdě rozevřeli své záchranné
paže. Pan prezident, oprášiv se od prachu nadcházejících cest, povstal a rozjařeně
prohlásil: „A do hospody budem nýčko jezdit všichni!“ Řada z přítomných pobledla,
uvědomujíc si pojednou s ledovou námrazou na zádech nemilý fakt, že budou muset
podstoupit totéž martýrium co pan prezident, ovšemže bez záchranných podušek hasičských
tlap. Komoří pana prezidenta potom za celou vesnici předal hrdinovi klakson,
odebraný z místního šrotoviště JZD, vycíděný do novoty, a se slovy: „Je
třeba vědět, kdy se pan prezident hodlá vydat na dlouhou cestu k Platanu.“
Pan prezident poté pokynul k rozchodu a jal se odebrat pěšky k zaslouženému
odpočinku hrdiny.
Je podzim a pana prezidenta je možno vídat každý den na jeho
velocipédu, kterak brázdí okolní krajiny, s převodem tři osm (lehké
převody tvrdohlavě odmítá, dokonce si téměř prosadil jejich odmontování). Sporé
vlasy mu šedivě vlají po větru a při příjezdu do hospody vytváří gordickou změť,
kterou rozplete až zpáteční jízda. Vidět to tak Maurice Garin!