Ještě dnes obstarávají montezumova
černá zrna kakaovníku čtyři pětiny vývozu tohoto malého ostrovního státu
v Guinejském zálivu. Kdo by byl potom tušil, že sem byla plodina (země se
tak stala kakaovou branou pro kontinent, který dnes suverénně pěstování kakaa
vévodí) dovezena teprve před necelýma dvěma sty lety Portugalci, kteří chytře
rozpoznali fakt, že je výhodnější nechat pracovat „své“ otroky zde, než je
dovážet kamsi do vzdálené Bahie v Brazílii. Že to byl geniálně ďábelský krok
bylo zřejmé už o osmdesát let později, na prahu dvacátého století, kdy byly tyto dvě
skvrny na mapě a svědomí Portugalců největšími producenty kakaa na světě.
Ale zpět k opominutelnému.
Samotný název je pozůstatkem slavných dnů objevitelství konce 15.
století. 21.12.1470, v den světce Tomáše, zde totiž přistáli Portugalci João de
Santarém a Pedro Escobar (na Princově ostrově přistáli na Sv. Antonína, ten je
ale pojmenován ku cti krále Alfonse V.). Slavným objevením skončily dny
zapomnění a nastaly časy opomenutého lidství. Nejdříve Židé ve vyhnanství, poté
základna otrokářského exportu duší na brazilské plantáže, nakonec koncová
stanice pro mnoho Afričanů z Angoly a Mozambiku (kontinentálních portugalských
kolonií). Zpočátku umírali otroci na plantážích cukrové třtiny (v 16.století
byly ostrovy dokonce největší dodavatel cukru na světě), později na plantážích
kávy a ještě v prvních letech 20.století (a to bylo otroctví „oficiálně“
zrušeno v roce 1869!) na plantážích kakaa. To ostatně popisuje úchvatným
způsobem Miguel Sousa Tavares v románu Rovník. Nakonec
se ostrovy přes statuty kolonie, zámořské provincie a autonomie, stejně jako
skrze povstání (z nichž největší propuklo v roce 1953 a nazývá "Batepa Massacre")
přibližují k samostatnosti, která je vyhlášena v Africe až mezi posledními, po
pádu posledních pokračovatelů Salazarova režimu v Portugalsku, v roce 1974 (opět
doporučuji knihu – Jan Klíma, Poslední koloniální válka).
Dnes střízliví Svatý Tomáš po
množství úspěšných či neúspěšných převratů, z nichž poslední se uskutečnil v
roce 2003 a
u kterého, tak jako u ostatních připsáno: „return to democracy“. Prezident Fradique de Menezes
(mimochodem dokonalý míšenec) se po posledních volbách, které se konaly minulý
rok a které vyhrál ze ziskem 60 % hlasů, pokouší přivést zemi k lepším zítřkům
skrze pomoc IMF (nejnověji půjčka 4,3 mil. dolarů) a už tradičních programů úpravy struktury
ekonomiky (co nejvíce zmírnit závislost na kakau) a privatizace (většina
plantáží je vlastněna plně nebo zčásti státem).
Konkrétně je ale třeba zmínit
skutečnost turistického potenciálu země, byť jen v části léta, kdy ostrovy
neleží pod oparem absolutní vlhkosti, nedýchatelnosti, propocenosti a
každodenních lijáků – a hlavně výhru v loterii rozmístění fosilního bohatství.
Před čtyřmi lety se totiž Svatý Tomáš dohodl s Nigérií na vytýčení výsostných
vod plných ropy a nic tak nebrání započetí těžby (z čehož se jistě nejvíce
radují vítězové tendru na těžbu, americký Chevron Texaco a norský Equity Energy).
Zda půjde země cestou Rovníkové
Guiney, kdy na černém zlatu zbohatla jen hrstka vyvolených, ukáže teprve
čas. Do té doby platí plná závislost na světových cenách kakaa, a ty jsou
mimochodem pouhým pohledem na jejich vývoj značně bláznivé – nejvyšší byly na
počátku 80. let, kdy atakovaly hranici 4000 $/t, aby spadly díky mimořádným
úrodám v letech 1996-1998 pod magickou hranicí 1000 $/t, a konečně aby jim
paradoxně pomohla občanská válka v Pobřeží slonoviny, největším producentu
kakaa na světě, po které se cena dostala na současnou úroveň zhruba 1700 $/t,
která i nadále stoupá.
Přesto je třeba zmínit ještě
zajímavost. Nebýt těchto ostrovů, o kterých nevíme nic, protože nevědět o nich
nic v podstatě nic neznamená, nebylo by přímého experimentálního důkazu
Einsteinovy teorie, že se světlo vzdálené hvězdy nepatrně zakřivuje při
průchodu blízko Slunce. Důkaz v roce 1919 podal pozorováním zatmění Slunce
Arthur Stanley Eddington
a nepozoroval nikde jinde, než právě na Svatém Tomáši…
PS: A jak by se dalo poznat kakao ze Svatého Tomáše? Má
zpravidla dlouhá zrna, placatá (rovná pro hnidopichy) na jedné a šišatá
(elipsovitá p.h.) na straně druhé. Barvou je vně hnědonašedivělé a uvnitř temně
hnědé. Chuť je nahořkle provoněná – a jak říká všech 193 413 svatých Tomášů a
Princů z ostrovů – nejlepší na světě.