Reklama
 
Blog | Martin Rosocha

Olympijská „rovnost“

Vzpomenete si ještě na Erica Moussambaniho ? Plavec z Rovníkové Guiney, zvaný úhoř, hrdina olympijských her v Sydney 2000 - stovku zaplaval pomaleji, než je světový rekord na dvoustovku... Svět se bavil, Eric se usmíval, pořadatelé se usmívali, rozum zůstával stát, Coubertin se svým heslem vítězil. Nu a co letos, v Pekingu, dočkáme se podobných „radovánek“ ke smutnému pobavení?

Trochu ze statistik… korelace mezi
bohatstvím států a vyslanou účastí
sportovců je něco málo přes 0,3 – takže jakási přímá
úměra by tam byla… dalo by se to zlepšit, kdyby se
vyloučily extrémy chudých zemí s vysokým
počtem sportovců, např. bombastické výpravy
Běloruska, kde pan Lukašenko vyslal 208 reprezentantů, což činí
tuto delegaci sedmnáctou nejpočetnější – případně
naopak vynechat bohaté státy s malým počtem
obyvatel typu Monaco (2 účastníci), San Marino (4
účastníci) atd.

Pokud ale onu přímou korelaci
vezmeme v potaz, podložený navíc faktem, že se
patnáct nejpočetnějších delegací podílí
na počtu sportovců padesáti procenty, stejně jako
skutečnost, že sto nejmenších delegací procentuálně
netvoří ani tři a půl procenta sportovců, případně,
že jen čínská účast (639 účastníků)
vydá za sto dvacet nejmenších
výprav, tak je něco shnilého na celém
konceptu i s tím milým heslem o vyhrávání
a účasti.

Vždyť kolik muskulatur, vzešlých již od
dětského věku z dokonale zabezpečeného prostředí,
často posilněných prostředky na hraně dopingu a trénujících od rána do soumraku, uvidíme
stát na stupních vítězů, s vyceněnými úsměvy
na všechny strany? A kolik potenciálních olympijských
vítězů, všech těch úhořů, fretek, geopardů, orlů nebo co já vím, nebude nikdy vědět, kde je Peking, jen proto, že
neumí číst ani psát, nebude vědět, co jsou to
tretry, a případnou kondici získá na
útěcích před občanskými válkami…

Reklama

Nu a k těm případným
hrdinům… Hledám v nejchudších státech…
šokuje mě zjištění, že se Zimbabwe propadlo na poslední
příčku… ach jo, je už to tady… kdysi jeden z
nejbohatších států v Africe… pan Mugabe se holt umí
činit. Hledám však jinde a do oka mi padá Východní
Timor , mimo Kosovo nejmladší stát naší
planety. Vida, dva účastníci – naprostá rovnost
pohlaví, jeden maratónec, jedna maratónkyně! Pan Carrascalão,
předseda Timorského olympijského výboru k tomu
řekl: „Nemáme žádnou naději maraton vyhrát,
ale už samotné dokončení bude úspěch… Na
Timoru nemáme potřebné zázemí na
trénink, ale můžeme trénovat na silnicích…“
António Ramosi a Mariano Diaz Ximenezová, hodně
štěstí!

 

ucast.jpg