Když se pan Bosák před šampionátem pýthijsky zmínil o nešťastném rozhodnutí umístit Mistrovství do Jižní Afriky, jistě neseděl na trojnožce a nevdechoval vonné páry kastalského pramene. Nicméně je podivuhodné slyšet od tohoto erudovaného muže zjednodušení, která nevedou k ničemu jinému, než k potvrzení orientalisticky zkreslených představ. Pan Bosák, obávající se o bezpečnost šampionátu, připomněl útoky na fotbalisty Toga, jedoucí na Africký pohár do Angoly (napadeni organizací, požadující odtržení exklávy Cabinda). Nedá mi to, abych se nepokusil o přirovnání; fotbalisté České republiky, jedoucí na zápas do Španělska, byli napadeni katalánskými separatisty, a proto jsme rozhodně proti tomu, aby se šampionát pořádal v Estonsku. Zní to tak přihlouple, jako zní přihlouple neustálé pletení názvů Jižní Afrika a Jihoafrická republika. Búrové by jistě měli radost, že jejich Transvaal přežívá i po více než sto letech, i ti největší zavírači očí ale nemohou nevidět, že minimálně od roku 1994 by se tento název neměl používat (Transvaal jako součást Jižní Afriky zanikl). Možná mávneme rukou, stejně jako mávají mnozí, kteří nás doposud častují názvem Československo a litují našeho trvajícího jha pod komunistickým zřízením.
Možná se také pod vlivem slov pana Bosáka v oné hodině a půl, kdy se za řevu vuvuzel téměř vytratil fotbal, podivíme, jakže to ti černoši dokážou zvládat. Je něco pozoruhodně podezřelého, že se doposud nic nezkazilo, vždyť takovéto akce dokážeme pořádat výhradně my, schopní a přes účinky léta bělostně dokonalí. Udávaná exotika je v tomto směru naše záměrná nevědomost, nevyzpytatelnost potom lenost obstarat si pár základních informací… Například o tom, že fotbalisté Ghany, kteří postoupili nejdál, jsou sice z Afriky, otěže zviditelnění Afriky ovšem nesou jen pro ty, kteří tuší o Africe pouze fakt, že je kdesi na jihu, je tam vedro, nemoci a hlad. Když tedy spokojeně při sledování zelených obrazovek chroupáme blahem, není vůbec od věci si připomenout motto ze znaku Jižní Afriky, „Jednota v různosti,“ které zdaleka předbíhá svou dobu, neboť doposud jsme hodně hrůzní v jednotlivostech, které potom vytvářejí zkreslené představy o čemkoli.
À propos, vuvuzely jsem vyřešil vypnutím zvuku, vyřešil jsem tím také interesantní novotvary pana Bosáka. Sukces!