Do prvního zvonění daleko, ještě dále k hodinám. Postarší paní se neobjevují, pravděpodobně není na maloměstě kam spěchat. Zato potkávám místního staříka s bílým plnovousem, který neustále posmrkává, něco brble a míří od nikam do nikam, doprovázen prorezlou károu z dob pětiletek a odérem od konkurence. Pokoušel jsem se onehdy odposlechnout jeho tajemné bílé mrmlání, nevyzvěděl jsem však nic jiného, než co bych už o blbém stáří nevěděl. Prý je to všechno na ovno, pro ty, co ještě nevědí. Kdyby se pan Bělovlásek, tak mu pracovně říkám, potkal s asfeho Louskáčkem, jistě by spolu vykouzlili Maškarádu, a poté si šli vyzvednout, jen tak mimochodem, Thálii. Sekundabalerína a Poslední Arbenin. Poklona. Bez díků, byly by sprosté. Opona.
Bádám nad maličkostí, zda se dá zároveň loudat, a navrch jen tak posedávat. To abych naštval všechny kravaty ve sklenících. Bádám a sedím, park před sebou. On je to dost zvláštní park. Předně je to místo, které si oblíbily ploštice, pořádajíce v něm největší ploštičí orgie v republice, a podruhé pak, že v něm plavou kapři. Tedy oni plavou skrze něj, to když se vypouští Svět a ubozí paprskoploutví nestačí uhnout. Většinou u toho vypouštění vypustí duši, vídám jim to na očích, které němě odříkávají, jaké to je uniknout z onoho Světa na onen svět.
Blíží se doba těch, kteří si spletli čas, a spěchají jej zavčas předehnat. Povětšinou se poznají tak, že mají kruhy pod očima. Olympijské. V tom jejich spěchu už to posedávání přestává být ono bezesmysluplné, a přestává mne bavit.
Zvedám se a jdu se ještě chvíli brouzdat malými kamínky, těmi pozůstatky boje s klouzavou zimou. Je jich letos tolik, až to na chodnících vypadá jako v malém kamenolomu. Pokaždé si říkám, kam po zimě ti malí bratři šutrů mizí. Jestli je nějaký centrální sběrový tábor pro vysloužilé posypové kamínky. Zvedám jeden z nich a prohlížím jej. Žula. Švédská. Zaručený posyp.
Blíží se první zvonění a čas se znova rozbíhá. Kníže Arbenin si v dálce odplivuje. V ještě větší dálce pan asf pozoruje docenty z matfyzu; oko za oko rovná se pouze naoko, ucho spočítá kdejaká baba, dlouhý nos je potom roven Cyranovi. Zima je v trapu, jarní Impérium vrací mezi kamínky úder…