Příběh první
Před studentem vlekle odtikávají čas hodiny, stanovující patnáctiminutový limit na přezkoušení. Student, prolézající čtyřkař, jenž stihl v přípravě svatého týdně projít všehovšudy prvních pět otázek, si po vytažení čísla s hrůzou uvědomil, že číslo dvacet tři je mimo výseč jeho znalostí. V tu chvíli začíná úporný boj s panem Alzheimerem a dolováním vzpomínek. Na potítku i po maximální snaze zůstává na jeho čtvrtce pouze pot a vzývající bělost. Následující minuty jsou skládankou krčení ramen, kroucení hlav a povytažených obočí. Chvílemi dokonce zůstává ve vzduchu viset ticho, bez pomoci a pochopení. Trapnost končí po čtvrthodině osvobozující větou zkoušejícího: „Hm, tak to by tedy bylo.“
Příběh druhý
Premiant třídy. Předseda si před chvílí setřel z čela unaveným pohybem pramen vlasů, aby se vzápětí odebral na toaletu, přenechávaje místo zbytku komise. Také premiant prošel chvílí děsu, když zjistil číslo otázky, která jako jediná zůstala bez pečlivé přípravy. Teď již uběhlo deset minut ze zkoušky a mimo nucené úsměvy a přikyvování studenta není slyšet než zkoušející, kteří ho elegantně provázejí bludnými minutami nevědomosti. S topornými pohledy na zpomalený budík se konečně doberou konce, aby byl znatelně slyšet kámen, který je po dobu těch předchozích trapných chvil tížil.
Příběh třetí
Štěstí, jež potkalo studentku, průměrně studující v předchozích čtyřech letech, právě popřelo rčení, že přeje připraveným. Z třiceti otázek, které zahlédla jen mimochodem, si vytáhla jedinou, která byla považována za bezpřípravnou. Patnáct minut probíhá v přátelském pohovoru – je o čem hovořit, odpovědi jsou pokryty formou úvahy, zkouška sleduje nevytýčený cíl. Dokonce je zkoušejícími chvíli pozapomenut měřič času, aby byl nahrazen připomínkou předsedy komise o nutnosti zkoušku ukončit. Studentka v euforii opouští místo nesplněných obav a za dveřmi dává propuknout své radosti.
Příběh čtvrtý
Uchazeč, jenž po dobu studia nevynaložil špetku snahy navíc a procházel dík svému přirozenému nadání bez píle a s průměrným prospěchem, si tahá průměrnou otázku, aby vzápětí po přípravě zjistil, jak z ní lze udělat záležitost, blížící se nepřekonatelnosti. „Ano, tak tohle byste uměl, přejdeme teď ale na…“ A zkoušející přecházejí tak dlouho, až nalézají bod, v němž padá opora talentu. V tomto místě jakoby se zastavil čas a zbytek již je o revanši. Když zkouška končí, je možné zaslechnout jednu z typických replik: „Takový chytrý hoch a takhle se nepřipravit…“
A výsledek?
Student jedna dostává po hlasování známku dostatečně – zkoušející a přísedící s návrhem nedostatečné jsou přehlasování předsedou a místopředsedou komise, hlasující pro návrh třídní. Také o studentu dva se hlasuje – nakonec je známka dobře, po přihlédnutí k zbývajícím předmětům, posunuta na velmi dobře, umožňujíc tak studentu být dosáhnout na vyznamenání. Studentce tři je naopak ve stejné situaci udělena známka dobře, o které kupodivu panuje všeobecný souhlas. Konečně příběh čtvrtý je posunut ke známce dostatečné, naznačený odpor předsedy je umlčen snůškou historie o studentově přípravě po dobu studia.
Mýlím se, pokud naznačené příběhy neodpovídají většině škol v ČR???