Reklama
 
Blog | Martin Rosocha

Malé velké radosti

Zrovna jsme strojili stromeček. „Brácho, rychle přijeď,“ volala mi ségra.

Jel jsem opravdu rychle. Přes pět set kilometrů.

Stejně jsem měl pocit, že přijedu strašně pozdě.

Na Štědrý den jsme u lůžka se spoustou hadiček poslouchali koledy a brečeli.

Reklama

Na druhý den máma pohnula nohou a snažila se nám něco říct.

Nerozuměli jsme, a přece jsme měli takovou radost.

Jak ubíhaly dny, navracela se hybnost. Řeč a psaní však téměř vůbec.

Pak ubíhaly měsíce. Vzpomínám si, jak jsme vyjeli poprvé mimo nemocnici.

Byl už večer, jezdili jsme pod oranžovými lampami městem jen tak, nazdařbůh. A měli radost..

Pak jsme se museli vrátit do nemocnice.

V průběhu dalších měsíců jsme se učili slova z kartiček.

Zpočátku to skoro vůbec nešlo. Nakonec jsme kartičky mohli odložit.

A měli radost, že umíme tolik nových slov. Dům. Strom. Pes…

V úterý mi volala znovu ségra. „Brácho, představ si, máma nám napsala dopis…“

Když mi jej ukázala, stálo na něm:

Jessinka

Eichenweg 3

Deutschland

Jinak nic. Bez města, bez směrovacího čísla. Nejprve jsem pocítil obrovskou úctu ke schopnostem pošťáků.

Hned poté mi došlo to podstatné. Máma ten dopis poslala tajně a sama.

A já z toho měl obrovskou radost.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama