Reklama
 
Blog | Martin Rosocha

Kam se vypařit

Kdo z nás už se někdy nechtěl ztratit o očí. Zmizet, vypařit se, zamávat sbohem, spakovat se a jít. Poslední dobou je to až tak oblíbené téma, že to skoro s naší drahou zemí, co se zůstatku noh týče, vypadá hodně bledě. Jenže, kam se vytratit? Nuže, v následujících řádcích předkládám malého průvodce po zdejchnutích.

Pokud nejste troškaři, a myslíte to s úprkem skutečně vážně, jistě chcete odejít co nejdále. Tedy vězte, že se, v případě provrtání se z naší drahé kotliny, objevíte ve čtverci mezi Francouzskou Polynésií,  Chathamovými a Cookovými ostrovy a čtvrtým bodem, který není ničím jiným, než pustým oceánem. Pokud nejste zdatní plavci, pak jste na tom dost bledě, neboť k nejbližším ostrovům mlhavého slunce, ostrovům Chathamovým, budete muset plavat něco málo přes tisíc kilometrů. Pravděpodobně tedy bude lépe vrtat poněkud zešikma. Na Chathamových ostrovech se ocitnete na novozélandském území. Původní obyvatelé, Moriorci, jsou z dějin známi svým stoicismem a odmítáním násilí. Možná proto byli téměř vyhlazeni, ostatně latinské slovo morior, zemřít, je v tomto směru skutečně hořkou shodou. Takže, pokud se chcete vzdát zářné budoucnosti mezi bory, šumícími po skalinách, a sady, skvícími se jara květy, vzhůru k Moriorcům.

Jinou možností, kam se vyplatí sbalit si pár svých pár švestek, jsou jistě téměř neobydlená území. Zde bych laskavého čtenáře nasměroval do Grónska, kde je hustota zalidnění necelé tři setiny člověka na kilometr čtvereční. V případě zájmu o teplejší klima doporučuji Mongolsko, i když v tomto případě již hustota osídlení oproti Grónsku dosahuje téměř neuvěřitelných dvou duší na kilometr čtvereční. Pro útěchu, pořád je to pětadvacetkrát méně, než je celosvětový průměr.

Má-li laskavý čtenář choutky přilepšit si peněžně, zbystří pravděpodobně při výčtu nejbohatších zemí světa, v kterém, dle nových statistických řad, vede suverénně Katar. Tento malý emirát, utopený v ropě a zemním plynu, boří se svými sto čtyřiceti pěti tisíci dolary na osobu v kupní síle veškeré mýty o horní hranici bohatství. Na druhém místě bohatých se drží Lucembursko, i když ztráta na Kuvajt je ohromná. Pro představu, je to téměř tolik, jak kdyby Lucembursko spojilo síly s ČR.

Reklama

Pokud ale budete sledovat daleko komplexnější metodu srovnání, index lidského rozvoje, který zahrnuje také gramotnost, vzdělávání a naději na dožití, pak na Katar zapomeňte. Propadl se skoro o čtyřicet míst. Na prvním místě oproti tomu se drží beze změny Norsko. Hledáte-li místo, které vypadá z hlediska statistických dat optimálně, vzhůru do Norska, neboli z vola do Osla. Za zmínku ovšem stojí již zmíněný Nový Zéland, který zaznamenal největší posun oproti minulému roku, a drží za Austrálií bronzový post (na druhou stranu je třeba zmínit známý citát pana asfa, který tvrdí, že ´na Novém Zélandu mohou žít leda tak Glumové´).

Nevěříte-li hmotným statistikám (koneckonců, ČR je z hlediska indexu lidského rozvoje na dvacátém osmém místě!), pak nezbývá, než se podívat do míst, kde jsou lidé šťastní. Prý, říká se. A zde je nabíledni oblast Karibiku a střední Ameriky. Kostarika, Dominikánská republika, Jamajka… všechno místa, kde je dle indexu lidského štěstí opravdu skoro šťastně.

Na konci tohoto malého bloudění po hledání ideálního místa na úprk, bych rád laskavému čtenáři rád nabídl ještě jednu možnost. Dle známého rčení „sytý hladovému nevěří“, není od věci připomenout místa, která by zcela bez debat vyzdvihla naši malou kotlinu opět do vážených sfér. Zimbabwe, Demokratická republika Kongo, Niger, Burundi, Mozambik, Guinea-Bissau, Severní Korea, země, na které je třeba ukázat v první řadě, aby si člověk uvědomil, že se sice nemáme nejlépe, ale zdaleka se nemáme špatně.

Přesto přese všechno, hodlá-li laskavý čtenář osedlat buvola, a vydat se vstříc lepším časům, pak nechť nezapomene na slova moudrého Lao-c´, která jej budou doprovázet kdekoli:  „Není většího zla, než nespokojenosti s tím, co máme. Člověk, který stojí na špičkách, nemůže stát dlouho.“