Kniha proměn. Akkadský Enúma eliš. „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.“ Hésiodos a „Původ bohů“. Thalés a hledání pralátky. Anaximandrovy živly. Démokritovy atomy. Anaxagorás a jeho „zárodky věcí“…
Študáci mají většinou na rtech otázku, proč se musí tyhle bláboly učit.
„Tak tohle by byly bláboly.“
„A co my, jaká teorie vysvětluje vznik vesmíru dnes? „ ptám se. Velký třesk, vědí skoro všichni. A Sheldona znají všichni rovněž.
„Tak jo. Na začátku byl bod. Jeho délka byla bezpředmětná. Čas bezpředmětný. Teplota nekonečná. Tlak nekonečný. Hustota nekonečná. Nekonečně hustý. Ten bod bouchl. Proč se neví.“
„Pochopili jste vše?“ házím do placu. „Co bylo předtím?“ ozve se většinou. „To je časová otázka,“ odpovídám, „zkus se zeptat tak, aby v tom čas nebyl zohledněn…“
„Nekonečná teplota se také docela dobře vysvětluje. To je teplota, která je nekonečná. Kdo si to nedokáže představit?“
„A jak to tak všechno před těmi necelými čtrnácti miliardami let bouchlo, vzniklo vše ostatní.“
„Láska. Strach. Bolest. Víra. Naděje. Pochyby.“
„Objevil se také život. Divné je, že až později. Buď byl součásti od začátku, pak si říkám, proč se objevil později? Nebo tam od počátku nebyl, a kde tedy byl?“
Většina hlav je beznadějně zadumána.
„Takže, na začátku byl nekonečně malý bod o nekonečné hustotě. Láska v něm byla nekonečná. Také strach. A pochyby. Když vše bouchlo, začala se tato nekonečnost šířit. Může se vlastně nekonečno šířit, když je vzdálenost bezpředmětná?“
Zadumání se blíží nekonečnu.
„Co bylo vlastně okolo toho bodu?“ přichází další všetečná otázka. Usmívám se: „V tom počátečním bodě bylo také veškeré vědění. Jak je tedy možné, že něco nevíte?“
Velký třesk přemýšlení se šíří všude kolem.
„A po Velkém třesku se rozpínáme. Nafukujeme. Prosím klid; ano, nafoukanost tady byla také už od počátku.“
„Také nám dost nesedí výpočty. Nesedí asi tak devadesát šest procent. Vymysleli jsme tedy temnou hmotu a temnou energii. Té první je ve vesmíru dvacet dva procent, té druhé sedmdesát čtyři.“
Rozhlédnu se po třídě. Študáci se rozhlížejí kolem sebe. „Na každého z vás připadá pět temných študáků,“ zvyšuji hlas, „a nezapomínejte, pět temných Rosochů stojí před vámi!“ pronáším zlověstně. Vader hadr.
„Asi tak ke vzniku vesmíru. Sami vidíte, jak nekonečně jsme se posunuli od blábolů…“
Po téhle větě spatřuji obvykle ve třídě čtyři začínají kvantové fyziky, dva astronomy a jednoho metafyzika.
„Kdo něčemu nerozumí? Nezapomeňte, příště se bude zkoušet…“ .)