Abych to popsal přesněji. Veškeré promoce Univerzity Karlovy dokumentuje firma Foto Real. Fotografka pobíhá kolem šťastných obličejů a fotí hlava nehlava, absolventy, rodiče, sál, rektora, zkrátka vše, co by se později dalo prodat. Vedle důstojně pomalu kráčí kameraman. Pokud možno s co největší šířkou záběru. Dostat se na podobně exkluzivní místo je vyloučené, vznikl by chaos. Potud tedy vše v pořádku.
Šok přijde, když se proklikáte internetovou stránkou firmy, vyberete si dvacet (těch obstojných) fotografií, každou dvakrát (aby se babička mohla chlubit) a přiobjednáte ještě DVD. Za jednu fotografii 10×15 na klasickém fotopapíru vám bude naúčtováno 27 Kč, za DVD 650 Kč. Konečná cena? 1730 Kč!!!
Když jsem tyto ceny uviděl, rozhodl jsem se ochudit se o šťastné okamžiky a firmu ignorovat. Ne tak mí rodiče, kteří nakonec zvládli nástrahy internetu a objednávku vyřídili. Když mi volali, abych si zakázku vyzvedl, že je vše zaplaceno, přišly na mne mdloby. Kolik rodičů takto nakonec podvodníkům ustoupí?
V kamenném obchodě jsem se proti ceně ohradil, přičemž mne podpořila další zákaznice. Bylo nám odpověděno, že si fotografie objednávat nemusíme. Ale musíme, vy zneužíváte slavnostních okamžiků a monopolu na exkluzivitu! Prodavačka pokrčila rameny…
Chvíli jsem přemýšlel, zda bych firmě nemohl posílat falešné objednávky, jen ať vyrábějí… Jenže na to nemám náturu. Načež jsem psal Dozorčí radě a Akademickému senátu UK, kteří si ale s odpovědí dávají již deset měsíců načas. Zřejmě je tyto nepodstatné maličkosti nezajímají. Poslal jste nám divné otázky. 27 Kč za fotografii je přece ještě málo…
Dnes večer mi volala babička, zda by se nedaly přiobjednat ještě dvě fotografie. Ale jistě, babi, oni je archivují deset let…