Naše škola se projektu nakonec účastnila, příčemž výsledky voleb měly být do voleb tajné. Proč? Člověk v tísni, organizace, která projekt zaštiťuje, se zachoval v tísni (kterou opravdu nechápu) zbaběle, a ponechal školy napospas deklaracím, které se halí do hávu alibismu. Je to o to více smutné, že Člověk v tísni vystupuje jménem člověka, kterého si velmi vážím, totiž Šimona Pánka. Nemyslím si, že bych byl daleko k tvrzení, že by pan Pánek jistě nesouhlasil se situací, do které byly školy organizací Člověk v tísni dotlačeny. V jednáních, které doprovázely zmatky nad konáním či nekonáním Studentských voleb, totiž jednal se zřizovateli škol, s Asociací krajů. Školy, učitelé, studenti, ti všichni byli pouhými loutkami, čekajícími na výsledek. Pravidla se měnila, nevěřícnost zůstávala. Výsledkem byl naprostý chaos a ovzduší strachu, které bylo nastoleno rozdílnými právními výklady. Hořkou tečkou je potom jakási „volná ruka“, která byla školám (loutkám), ponechána.
Situace učitelů v tomto směru připomíná satirickou komedii. Na dotazy, jak volby dopadly, můžete buď odpovědět, a vystavit se tak hrozbě prozrazení tajemství, případně se tvářit, že nic nevíte. Třetí možností je vyzvat studenty k trpělivosti, neboť bylo domluveno, kdy se výsledky dozvědí. Následuje ovšem prostý dotaz, na co se čeká? Odpověď na tuto otázku hraničí s § 32 odst. 1 školského zákona, který zní: „Ve školách a školských zařízeních není povolena činnost politických stran a politických hnutí ani jejich propagace.“ Takže mlčte a buďte za hlupáky.
Zveřejnění výsledků před dohodou, která nerespektuje demokratické principy voleb, je logickým vyústěním; je jen dobře, že se první školy odhodlaly k prolomení tabu; kdyby tomu tak nebylo, bylo by v naší společnosti cosi shnilého. Nezveřejnit totiž něco tak obvyklého, jako jsou výsledky, vede vždy ke spekulacím, proč se tak děje. Organizace Člověk v tísni si před samotným konáním voleb přece jenom měla uvědomit, v jaké situaci se školy nachází, kým jsou financovány, a kdo tak nepřímo může ovládat, co je a co není správné. Podáním pomocné ruky v tuto chvíli by bylo, kdyby Člověk v tísni zveřejnil výsledky všech škol, které našly odvahu účasti na Studentských volbách. Odblokoval by tak trapné a pokoutné zveřejňování výsledků, které je pro někoho statečnosti, pro druhého zradou. Odblokoval by zbabělost většiny škol v patové situaci, v které se většina z nich nachází se svými zřizovateli, a nebojácnost některých, která bude tak jako tak po právu „odměněna“, ať už na půdě školy, případně na půdě krajů.
Jednoho dne jistě straníci prosadí, aby byly prozatím tajné také skutečné volby. Teprve až se řádně upraví a budou vyhovovat všem, zveřejní se. To bude teprve předkolo. Poté se upraví také voliči, aby se již nemuselo čekat. Volby naplánovaně proběhnou a budou okamžitě vyhlášeny, ku spokojenosti všech straníků. V konečném stádiu se přestane volit. Straníci se zamyslí a vyhlásí výsledky. Voliči virtuálně zmizí, zbudou pouze jejich hlasy, které, byť bezcenné, budou rozhodovat. Ostatně, jak říká Člověk v tísní: „Tvůj hlas, tvůj názor…“ Ale to už bude pozdě…