V povědomí se mi usídlili hrdí Paštunové, rozdělený Kábul, boje o Kandahár a Mazáre Šaríf. Mimochodem, jez stěží bych dnes psal o silnicích v Súdánu, které pomáhal Bin-Ládin budovat. Súdán by pravděpodobně nebyl na seznamu „osy zla“ a já bych ho nespojoval s Íránem a Severní Koreou. V noci by mne nestrašila Al-Kajdá se svými prohlášeními na zničení západní civilizace. Slovo terorismus se stalo v mém slovníku často používaným pojmem. Ve chvíli, kdy někdo vysloví jedenácté září, uvidím automaticky „Dvojčata“, beznaděj a bílý prach. Prohlédl jsem si také práce architektů Normana Fostera, Richarda Rogerse a Fumihiko Makiho na zacelení „Ground zero“. Předchozí sousloví není jediné nové v mém vyjadřování. United 93, Let 11, Twins… to jsou slovní spojení, která mne vždy zamrazí. Když vidím sešlého pána Saddáma Husajna, neošálí mne jeho plamenný projev. Kurdská vesnice Halabdža a jiné ho usvědčily více, než nenalezené zbraně hromadného ničení. Že je Abú Ghrajb věznice? Opravdu jsem to nevěděl. Nevěděl jsem toho ještě mnohem více. Kdo je to Ajmán Zavahrí, Abú Sayaf, Núrí Málikí či třeba Džalal Talabani. Už vůbec ne, kdo z nich je ten „zlý“ a kdo ten „hodný“. Pravděpodobně bych včera nevedl debatu o protiraketovém deštníku v Evropě a neukazoval na mapě Libavou. Znám téměř dokonale Irák. Karbala, Kirkúk, Basra, Sammara? Ale ano, města v Iráku. Kurdové, Šííté, Sunnité, Wahhábisté? No problem. Jo a Saddám, narozen v Tikrítu! To ví každý… Vzpomněl jsem si přitom na Kara ben Nemsího a jeho „Divokým Kurdistánem“. Četli ho také spojenci? Obdivuji se Predátorovi- bezpilotnímu zabijákovi. Krouží prý někde nad Balúčistánem. Když potkám Američany, více je chápu. O to méně chápu nás, Evropany. Obzvláště potom Josého Zapateru, Jacquese Chiraca nebo Erazima Koháka. I když- popravdě, Chiraca jsem nechápal nikdy. Nebýt dne, kdy slaví jmeniny Denisa, neznal bych tlustého a nafoukaného Michaela Moora, protože by nebyl tak nafoukaný. Tlustý ale dozajistě.
Celkově se mi zdá, že se zmenšil svět. Skoro nevnímám nekonečný proces se Saddámem. Bin Ládin se v koutku severovýchodního Pákistánu směje naší neschopnosti vyhledat ho- a mne by opravdu překvapilo, kdyby se objevil v televizi spoutaný a hnaný k zodpovědnosti. 11. září se pro mne stalo šablonou. Při večeři už mne nenadzvedne další bombový útok v Bagdádu. Otupěl jsem. To rozhodně…