Vagony přeplněné krosnami, stresem a masem čpěly potem. Obsazená sedadla, nadupané chodby, cestující stojící dokonce na toaletách. Než jsem se stačil nadechnout, pohltil mne tento šílený stroj na hromadnou přepravu, a po několika hodinách mne zcela vyřízeného vyplivl v cíli cesty. Zborcená iluze tehdy přešla ve zlost a já poprvé psal Českým drahám. O nedůstojném cestování, zkostnatělé pružnosti, nesmyslných kuřáckých kupé, katastrofální frekvenci spojů a špíně, cestující s cestujícími…
ČD – 2006
Deset let. Uběhlo deset let a já stojím na stejném místě. Kolem mne nervózně přešlapují teenegři s pyšnými maminkami a stěží neklid zakrývajícími otci. Jejich rozpoložení na mne dýchá vzpomínkami, aniž bych si uvědomil, co nutně musí přijet. Stejný vlak, stejná beznaděj tříhodinového stání v bezmocnosti a vzteku. Představuji si koupi jízdenky: „Praha, ku stání, prosím!“ Mačkám se společně s dalšími zoufalci, kteří se rozhodli zaprodat moderní přepravě. Chvěji se vztekem, který nemá kam vykypět. Proboha, kde jsem se ocitl? Rok 2006 a doprava vlakem připomíná Indii, chybí jen cestování na střeše (proudem znemožněné) a lokomotiva ověšená hroznem pasažérů. Jsme ubiti nedostatkem čerstvého vzduchu a prostoru. Letargičtí, sedící šťastlivci ze sebe dělají neviditelné. Zuřivost se vylévá na nevinné spolucestující, kteří se proviňují pouhou snahou dojít si na toalety. Kolem trapně a poddimenzovaně sviští rychlostí 160 km/hod poloprázdné Pendolino. Náš dobytčí vlak-rychlík se šine koridorem a spíše jakoby couval vstříc minulosti…
Kam až musí dojít nekonečná nasra…st obyčejného cestujícího druhé třídy, aby byla vyslyšena na olympských výšinách vedení Českých drah? Opravdu musí cestující přejít na alternativu automobilové dopravy? Proč nelze zvýšit frekvenci spojů, když dochází ke každonedělnímu přetížení spojů? Kam se lze dovolat ve chvíli, pokud jste doslova uondání tříhodinových stáním? České dráhy, styďte se. Styďte se!!! Protože nic jiného mne opravdu na vaši adresu nenapadá.