Za nižší třídu skutečně považuji ty, kteří nepříspívají na chod státu (resp. rozdíl, mezi tím, co přispívají a tím, jaké výhody naopak dostávají, je záporný; nemusí jít jen o přímé dávky, ale i o slevy, úlevy apod., které jsou větší, než pro ostatní skupiny).

Pominu-li spoluobčany, kteří se do nějaké tíživé situace dostanou nikoliv svým přímým zaviněním (úraz, těžká nemoc, vrozený těžký hadicap apod.), tak všichni ostatní, kteří žijí v nějaké komunitě (tey např. našem státě) by se měli rukou společnou a nerozdílnou umět postarat kromě sebe i o věci společné, mei by být aktivními přispěvovateli. Prakticky, z principu. To není má idea světa, to je historií ověřená nutnost. A v těch společnostech, kde to přestalo fungovat, také poté vznikly vážné problémy či dokonce zanikly ve své dosavadní podobě.

Lidé, kteří jsou schopni si pořídit všemožné vychytávky dnešního světa a pak chodí pro dávky na úřad či se rozčilují nad svými malými důchody a nejsou schopni a ochotni ani jít dvakrát do roka posekat trávu kolem svého paneláku opravdu nejsou hodni mé úcty. V exterémních myšlenkách se mi honí hlavou, zda takoví lidé mají vůbec právo se účastnit ovlivňování veřejného života např. ve volbách, když pak úpodporují ty síly, které by jen rozdělovaly z prostředků vyprodukovaných těmi přičinlivějšími, aniž by oni přispěli alespoň minimem do společného koše. To není asociální přístup, protože neupírá podporu skutečně potřebným, ale jen těm, kteří by mohli, ale nechtějí, nebo to nepovažují za nezbytné.

No dobře, pokud definujete střední třídu tím, že je ve středu, je možné, že podíl těch, co v tom středu jsou se může snižovat. Otázka je co to je „střed“? Pak taky záleží na tom jak definujete nouzi (v našich poměrech), resp. nějakou hranici snesitelné životní úrovně, a jestli se k ní ten „střed“ blíží, nebo ne. Nebo se vám zdá životní úroveň „střední třídy“ u nás natolik dobrá, že ji neohrozí omezení zdrojů?

Chápu-li vás správně, myslíte si, že příslušníci nižší třídy se o sebe „neumějí plně postarat“. Jak jste na to přišel? Mohou se o sebě umět postarat, mohou posilovat státní zdroje, ale nedosáhnou na statky, na které nemají prostředky. Tady se rozcházíme v tom, že každý asi chápeme jinak co to je „nižší třída“- já s vámi nesouhlasím, že to je třída, která by se o sebe „neuměla postarat“. Když zaplatí režii, nemá už zdroje navíc. Reprodukuje svůj stav (takto chápu pojem „nižší třída“).

Řekla bych, že zda k nám budou jezdit cizinci za prací taky dost závisí na tom, jaká je v jejich zemi politická a hospodářská situace.

Chápu, že se vám postoj pasivních lidí nelíbí, mně se taky nemusí líbit. Jenom říkám co vidím kolem sebe (to nejsou mé hodnoty a postoje, co mi podsouváte). Chtít naroubovat pasivní mase lidí svoje hodnoty (aktivního člověka) se mi také může zdát naivní. Z mého pohledu ve svém hodnocení nevycházíte z toho co momentálně je, ale z toho jak byste chtěl, aby to bylo.

Fascinuje mne, když někteří se pozastavují nad tím, že budou MUSET pracovat do 65, 67 atd. Narozdíl od doby před více jak 20 lety nemáme pracovní povinnost a užít si nicnedělání dnes může každý do libosti. Pokud si ale nějak legálně zajistí prostředky na živobytí. Na druhou stranu už také neexistuje povinný odchod do důchodu v 60 (resp. 52 – 56 pro ženy), což dříve také bylo.

Kolik lidí dnes pobírá státní penzi a k tomu si ještě přivydělává? Není to nezanedbatelná skupina (a já jim to přeji, že ještě mohou a mají chuť něco dělat).

Naprosto souhlasím s Vaším názorem, že v případě, kdyby bylo důchodové pojištění dobrovolné, tak by ho celá řada nezodpovědných jedinců neplatila, uvedené prostředky by prošustrovala a pak, až by nemohli už nic vydělávat, by přišli za státem (potažmo tedy za ostatními, kteří byli zodpovědnější) s nataženou rukou a s argumentem o sociální společnosti by chtěli, aby je někdo živil.

Na druhou stranu by asi měla životní úroveň lidí v postproduktivním věku individuální a odvislá od toho, jak s sami o sebe postarali, resp. na toto období připravili. Takže jsem spíš zastáncem toho, aby státní penze byly jen v úrovni jakéhosi základního sociálního minima a ostatní by si měl zabezpečit každý sám. Jestli v penzijních fondech, nebo „v dětech“, nebo v majetku, to by měla být jeho věc.

Nicméně jsem dost kritický k lidem, kteří vykřikují, jaký mají malý důchod, cpou peníze dětem, resp. zejména vnoučatům, v majetku mají dům a třeba i chatu a myslí si, že stát (ostatní) jim musí zabezpečit stejný standard, jako měli v době, kdy pracovali.

Nicméně ze sociologie vychází poznatek, že do střední třídy patří ti, kteří jsou schopni se postarat sami o sebe (nepotřebují, aby se o ně někdo staral) a ještě vytváří další zdroje, které jim stát vezme a využije je jednak k přerozdělení té nižší třídě (která se o sebe a provoz státu, který využívá, plně postarat neumí), jednak na svůj provoz. Pokud si někdo myslí, že provoz státu a přerozdělování do nižší třídy jde z hodnot vyprodukovaných vyšší třídou, tak je zásadně na omylu. Jednak tato vyšší třída je počtem malá, jednak postavením a vzděláním „šikovná“ a dokáže daně optimalizovat (většinou legálně a často i bez morálního poklesku) mnohdy až k nule a zejména jí vyprodukované hodnoty jsou používány jako podnikatelský kapitál (který pak dává zase obživu střední i nižší třídě).

V té poslední větě sice píšete, proč by imigranti nenohli vytvářet své zdroje u nás, ale z kontextu vyplývá, že myslíte NA NÁS => a to je to novodobé otrokářství, o kterém jsem psal.

Pokud někdo v dnešní době spoléhá na státní penze, tak se jedná o blázna, hlupáka (ve smyslu, že nerozumí problematice) nebo absolutního naivku. Slušněji to snad vyjádřit nelze.

A pokud myslíte, že onen čtvrtý na ostrově, chca být zvolen náčelníkem, musí ony steaky (chleba, bydlení, kanalizaci, elektřinu … dosaďte co chcete) někde vzít, tak potom jedině takové, jaké měl Pandrhola ve známé pohádce o Dařbujánovi.

Pochopte prosím, že ony hodnoty (steaky, chleba, důchod …) musí nejprve někdo VYPRODUKOVAT a pak teprve, když bude chtít a sám mít pro svoji potřebu dost, je někomu dalšímu poskytnout výměnou za to, co potřebuje a co zase umí vyprodukovat ten druhý .

Moc moc se omlouvám, ale ta školka na Vás musela napáchat zvěrstva. Já do ní nechodil, zato babička mi pořád vtloukala do hĺavy, že bez práce nejsou koláče a když se prý budu učit, tak se budu mít líp než ten, který zůstane hloupý a jen bude čekat, až se o něj nekdo někdy postará.