Komentáře: Středoškolský marast

Od: student II

student II — Thu, 11 Dec 2008 22:51:31 +0000

Re: Pane profesore
student, který přispíval přede mnou to vyjádřil naprosto přesně… za úžasné hodiny Vám mooc děkujeme 🙂

Od: student

student — Fri, 27 Apr 2007 20:44:28 +0000

Pane profesore…
můžete si být jistý, že Vaše hodiny patří k těm nejzábavnějším a v podstatě asi jediným, na které se fakt těšíme! Aktualitky milujeme ačkoliv to na nás asi není znát a moc toho nevíme co se děje (a nemilujeme je kvůli tomu, že se tím zkracuje doba samotného výkladu). Jste jeden z mála profesorů na škole kteří to fakt UMÍ. Pane profesore, máme vás rádi…

Od: George

George — Tue, 31 Oct 2006 00:08:38 +0000

Makejte, vydržte, možná si na vás někdo v dobrém vzpomene
… to je ústřední téma nejedné reakce. Po pravdě řečeno, tento pocit, byť určitě krásný, je žalostně málo za práci, kterou učitelé odvádí. Jak byste se na podobné povzbuzování tvářili Vy, kdyby vám dávali malý plat ? Jakým právem „požadujete“ po učitelích, aby se vzdali svých snů na odpovídající ohodnocení ?
Jasně, teď se na mě vrhnete a rozcupujete mne – poslužte si. Každý, kdo má za sebou základku a opravil dítěti domácí úkol, se cítí být odborníkem pro školství. Já říkám jedno – kdo si to nezkusil, vůbec neví, o čem mluví. A tím zkusil myslím alespoň jeden rok učit. Pro mnohé by to znamenalo i deziluzi o tom, jak skvělé potomky má. Tím teď otevřeně mířím i na další tabu, totiž že rodičovská výchova je základ, který může učitel jen doplnit, nikoliv nahradit. Ale to je na jinou diskuzi.
Zajímalo by mne, jaký by podle Vás měl být roční příjem učitele (včetně všech požitků) ve srovnání s jinými profesemi.

Od: Martin Rosocha

Martin Rosocha — Fri, 06 Oct 2006 11:55:14 +0000

ad: Rozpor
snad bych si ani rychlý soud nedovolil, kdyby z názvu knihy tak nevylézal. Každopádně je to hezké téma a tu knihu se pokusím vypůjčit, abych za Vámi zaostával o trochu méně.

Od: david mervart

david mervart — Fri, 06 Oct 2006 08:05:12 +0000

ad: Rozpor
… nesudte, kolego, prilis rychle z nadpisu. Foucaultovo Surveiller et punir je podstatne komplexnejsi myslenka, nez ze skola ma dohlizet a trestat. Je ale pravda, ze se zabyva do znacne miry tim, jak jsou integracni systemy spolecnosti tvarici se jako prostredky osvobozeni a osviceni jednotlivce (vcetne vzdelani) pod povrchem maskovane systemy moci a kontroly. Je kazdopadne dobre to precist, neni to zadny senzacechtivy bestseller o teorii spiknuti. Ale nejsem si jisty, Johanko, jestli nam to pomuze v pritomne debate…

Od: Martin Rosocha

Martin Rosocha — Fri, 06 Oct 2006 07:40:40 +0000

Rozpor
Johanko, povězte mi, jaký jiný účel mají mé každodenní návštěvy školy? Dohlížet a trestat jsem sice nečetl, ale z názvu příliš vysvítá obsah, a pokud tedy považujete dnešní školství jako bič a trest, tak potom tedy je to myšlenka, s kterou nemohu souhlasit. A i kdyby 🙂 -současná generace nemohla prohlédnout, jsouc totiž z velké části slepá…

Od: Johanka

Johanka — Thu, 05 Oct 2006 21:49:20 +0000

Vnitřní rozpor samotného školství
Kromě Platóna by se v této souvislosti hodilo zmínit hlavně Foucaultovo Dohlížet a trestat. (Český překlad není ideální, ale i tak doporučuji.) Osvícenské školství nás pěkně vodí za nos, tradičně v něm šlo o něco zcela jiného než lidumilské šíření vznešené vzdělanosti. Zdá se, že současná generace školáků už tuto masku dokáže prohlédnout. 🙂

Od: Aleš Balcar

Aleš Balcar — Thu, 05 Oct 2006 15:20:32 +0000

autorovo duševní skorodvojče
Shodou okolností se zabývám podobnou činností jako autor textu, takže přesně chápu o čem mluví. Se studenty ve 3ťáku na střední je to bohužel podobné – jejich odezva je velmi slabá a ostentativní nezájem patří k dobrému tónu.
Při letmém srovnání se studenty staršími se zdá, že to není pouze záležitost věku (tedy problém generační), ale i prostředí.
Prváci na univerzitě projevují větší respekt k vyučujícímu než třeťáci na vyšší odborné škole.
I já, podobně jako autor, zažívám pocity beznaděje. Jen občas jsem z nich vytržen zjištěním, že pár (skutečně jen pár) studentů skutečně o věci přemýšlí. I když až později když hodina skončí.
Rád se s autorem podělím o své zážitky a zkušenosti – zdá se, že učíme i podobný předmět. Máte-li chuť pane Rosocho, napište mi a můžeme třeba jeden druhému trochu poradit.

Od: david mervart

david mervart — Thu, 05 Oct 2006 12:37:38 +0000

re: 2 David Mervart (cont.)
––> 3. Obecně se má za to, že kromě raných dialogů a Obrany nemluví Sókratovými ústy u Platóna historický Sókrates, ale hlavně sám Platón. Naprosto jistě se nejedná o reportážní záznam skutečných dialogů mezi skutečným Sókratem a jeho partnery. Proto je velice obtížné říct moc doložitelného o názorech historického Sókrata. Náš „Sókratés“ je spíš taková zkratka pro obraz vytvořený Platónem s trochou přísad z Xénofonta. 4. Ano, četl jsem to. : )

Od: asf

asf — Thu, 05 Oct 2006 12:30:41 +0000

Pohoda
Dobrý článek. Ostatně vím, že nerezignuješ. To už by člověk musel vzdávat všechno. Třeba to zítra bude lepší, ne? O Rumunsku či Bulharsku toho také moc nevím a nejspíš bych jako 16-letý mlčel nebo si z toho mlčení dělal legraci. Nejspíš bude nejvhodnější hledat téma, které je osloví a přitom nebude úplně hloupé, tedy silněji emocionální. Na střední škole jsme diskutovali, abychom nebyli zkoušeni, měli jsme zářnou motivaci – naprostý netalent na jazyky. O hodinách Německého jazyka jsme se sami hlásili a nadhazovali témata: Sudety, vyrovnání, sílící nacionalismus v Německu, rakouská neutralita. Na letargii žactva myslím doléhá již zakořeněné slůvko „pohoda“. Být v pohodě znamená, být za vodou či ve vatě, i kdyby měla skelná. Tedy za každou cenu. Frivolní flegmatismus. Nebo podobně. Uvolněná lehkost bytí to rozhodně není…