Pak ještě můžete důvod znát, ale nechcete, abychom tento váš záměr znali (asi proto, že „co je šeptem, to je čertem“ (?) a Vy sám se za váš záměr stydíte…)

Ještě jedna myšlenka – ať už jste autorem či nikoliv: Ďábel se také snaží být Bohem – dělat věci „jako Bůh“, opičit se. Bohem však není.

Být a napodobovat, není identické.

Buďme každý sám sebou. (Stejnou zkušenost měl už i Jan Werich.) Jsem přesvědčen, že pak (když budeme sami sebou) budeme i spokojenější a šťastnější.

Zdravím a pěkný den.

Směrem k Milanovi jsem argumentoval tím, že ani naše myšlení nemá sílu a moc určovat, co dobré je a co dobré není. Jsme podmnožinou světa, který jsme nestvořili jehož „pravidla“ jsme si nedali (pouze se jim snažíme porozumět a poznat, co užitečné pro nás je a co užitečné a výhodné pro nás není).

(Na rozdíl od hry šachů, která lidmi vymyšlena a stvořena byla.)

Stran „napodobování“:
1) Což takhle začít žít svůj vlastní život a nenapodovat pouze?
2) Pan Kasparov je výborný – možná, že i úplně nejlepší šachysta na světě, prezidentem se však nestal. (Z mnoha důvodů. Uvádím to však pouze proto, že šachy a život nejsou identické.)

Šach jako ilustrace. To je, jako kdybychom si z malíře všímali jen ruku, která nanáší barvy na plátno. Mně to připadá vulgární a pitomé; a přišlo by mi i slušné naučit se, když už někdo má to nutkání, diagram udělat hezky, ne tak ušpiněný… podívej se ke mně, Rosocho, jak se to dělá.

Článek je úplně blbý.