Nejsem odborník, vím jen o valných hromadách amerických monarchů – netuší tady některý motýloznalec, co to bylo? Nedalo se tam zastavit a rodina nechtěla, abych je někde zanechal a šel to tam prozkoumat, protože to místo nepatří k lidskovábným – motýlovábné však kdovíproč bylo.

a komukoli, kdo sem přidal Motýla Pavla Friedmanna, děkuji, je to smutné a nádherné!

Slezský básník by z Vás měl radost. Známeť:

„(…)
Byl srpen v roku třicátém,
v dnech posledních toho měsíce,
let šedesát tři prožil jsem,
šuměla Brankou Moravice.

Den čistý modré nebe má
a slunko hřálo půdu do dna,
ač vesny ni léta nemá
má surová teskná zem rodná.

Ztepilý jasan nad vodou,
tak vysoký, že nedostanu
ni do čtvrť kmene ruku svou,
a sivý motýl na jasanu!…
Ach, vím, kdo jsi!
A zlehounka
odsunu křídlo steblem polním:
páska modrá jak pomněnka
mi zasvitla na křídle dolním!
(…)

No jistěěě, Catocala fraxini z čeledi můrovitých.

na sedmý týden tu žiji
ghettoisiert
mí mě tu našli
pampelišky tu na mne volají
i bílá větev v dvoře kaštanu
motýla jsem tu neviděl

ten tenkrát byl poslední
motýli tady nežijí
v ghettu.

rotoped: kousky potápníků je krásně dvojsmyslné 🙂 tak někdy okolo rybníka!

Kdyby se okna aut vybavila analyzátory DNA, mohla by sloužit jako sítě Craiga Ventera, který tahá z moře všechno možné a podle DNA určuje, co to vlastně vytáhl a zda to je staré nebo nové – okna by pěkně po každé jízdě spočítala padlé (4 bělásci, 1 jasoň a 1 okáč, 25 komárů rodu Anopheles, 1 neidentifikovatelný úlomek- snad noha střevlíka, čas, elektronický podpis, identifikátory trasy, u vyšších tříd i časy a místa jednotlivých střetů pro přesnější zjišťování diverzity).

Jednou budeme umět zjistit, kde nám co mizí. Když tedy budeme ještě chtít. A když tady nebudeme skoro sami, mezi samými domestikanty.

Chcete-li se pokochat motýly, zamiřte do Středohoří. Lehněte si do trávy na vršku malé sopky. Zaručuji pro znalé aspoň patnáct druhů za hodinu, pro neznalé aspoň šest.